Revolver Revue

Jaromír TYPLT

JAROMÍR TYPLT (nar. 1973 v Nové Pace) vystudoval Filosofickou fakultu UK a působil jako kurátor výstav současného umění a fotografie (2000–08 v Malé výstavní síni a 2008–09 v Galerii U Rytíře v Liberci). Na podzim 2022 se stal kurátorem nově vzniklé galerie Art brut Praha, ve které mimo jiné zhodnocuje i mnohaletou spolupráci s Ateliérem radostné tvorby na Letné. Knižně vydal poezii (Ztracené peklo, 1994) i prózu (Pohyblivé prahy chrámů, 1991, Opakem o překot, 1996), po roce 1999 realizoval ve spolupráci se spřízněnými výtvarníky řadu knih-objektů (např. že ne zas až, 2003, s Janem Měřičkou). Jeho kniha Stisk (2007) obsahuje texty různých forem na pomezí mezi esejem, poezií a prózou. Prozatím poslední sbírka Za dlouho vyšla v roce 2016 v nakladatelství Argo. Zabývá se také propojováním slov se zvukem, a to jak v radiofonických nahrávkách, tak v živých improvizacích (Škrábanice, společně se skladatelelem Michalem Ratajem). Napsal také monografii sochaře Ladislava Zívra (2013). Žije v Praze a v Nové Pace.

V Revolver Revue publikoval v č. 42/2000 (text V tu napříč pohromou), 84/2011 a 112/2021 (básně), 84/2011 (ukázka z původní bibliofilie Zajetí/Fógásg, s V. Kopaszem), 108/2017 (Sedm). S RR spolupracuje i jako editor a esejista: č. 75/2009 (portrét Hany Fouskové), 81/2010 (deník Ladislava Zívra), 83/2011 (korespondence Miloslava Háka), 88/2012 (překlad Oldřicha Krále Laoziho Knihy o Cestě a Síle), 105/2016 (kresby Oty Prouzy), 110/2018 (práce malířky La Inthonkaew), 113/2018 (malby Drahomíra Vítka), 127/2022 (obrazy a kresby Zdeňka Koška), 130/2023 (rozsáhlý blok věnovaný Josefu Kocourkovi, práce Ladislava Svobody), 131/2023 (rozhovor s fotografem Radovanem Koderou k fotografickému cyklu Fabrika 2020–2022; práce Vojtěcha Proske), 132/2023 (kresby Marie Kohoutkové), 133/2023 (desetileté výročí Ateliéru radostné tvorby), 134/2024 (kresby Pavla Saláka), 135/2024 (práce Dagmar Filípkové), 136/2024 (práce George Radojčiće), 137/2024 (práce Lukáše Vaňury). Přispěl do anket k dílu Ivo Vodseďálka (126/2022) a Vladimíra Boudníka (134/2024). Pro č. 134/2024 ve spolupráci s autorem přeložil úryvky z básní Benoîta Meuniera.