RR 105/2016

Velký blok je v zimní RR věnován básníku Jaromíru Zelenkovi, laureátovi Ceny Revolver Revue. U příležitosti jeho letošního životního jubilea otiskujeme poprvé Zelenkovu esej o poezii, která vznikla před čtyřmi lety. Robert Krumphanzl napsal pro toto číslo Malého průvodce básněmi Jaromíra Zelenky, který je „pokusem zhotovit mapu míst uvedených v Zelenkových básních“. Václav Petrbok nazval svůj text o něm Němečtí romantici a chmelová brigáda v osmašedesátém a Štěpán Nosek pojednává o jedné jeho básni, „ke které se nejčastěji vrací a bez které se už neobejde“. Tomáš Tomášek se narodil v roce 1947 a na vydání své první knihy si počkal až do letošního roku. O tom proč s ním kromě jiného hovořil Vilém Faltýnek v rozhovoru s titulem Když se člověk pustí do takových věcí, je to taky projev něčeho divokého. Výbor z básní Davida Molnára se jmenuje Pod kopyty slunce, z prací Adama Geberta přinášíme dvě povídky. Úryvek z nového románu Ivana Matouška Ogangie provází rozhovor Lucie Malé. „Setkání například se Cervantesem nebo Homérem, které jsem četl mnohokrát, a tak jsem s nimi byl více než s mnoha živými lidmi, se mi jeví k stáru tím nejpodstatnějším. Vytvořit s pomocí těchto setkání něco dalšího mě lákalo víc než to učinit jen skrze zážitky a situace, do nichž jsem svým životem vstoupil v reálném světě,“ říká spisovatel.

Kateřina Lepic představuje pozoruhodnou rakouskou autorku Marlen Haushofer (1920–1970), od níž v Čechách dosud kupodivu nevyšlo žádné dílo. Nejvíce ji proslavil, a to nejen v německy mluvících zemích, román Zeď (Die Wand), z něhož publikujeme ukázku, v níž čteme: „Nepíšu proto, že by mě těšilo psát; zkrátka pro mě vyplynulo, že musím psát, když nechci ztratit rozum. Není tady přece nikdo, kdo by mohl za mě myslet a strachovat se. Jsem docela sama a musím se pokusit přestát ty dlouhé, temné měsíce.“

Otu Prouzu uvádí Ivana Brádková slovy: „Je to nově objevený autor, jehož práce jsou podle mého názoru plně srovnatelné s díly nejvýznamnějších světových představitelů spontánní tvorby art brut. Od osmi let žije v Brtníkách, v Domově pro osoby se zdravotním postižením. Nemá žádné odborné vzdělání, i jeho schopnost psát a číst je velmi omezena. Ota Prouza má svoje tajné sešity, které jsou osobním deníkem a relikviářem v jednom.“ O Prouzově díle, jemuž je v čísle věnována řada obrazových stran, pojednává i Jaromír Typlt. Tématem série kreseb, jejichž autorem je Milan Starý, jsou hlavy. Veronika Richterová a Michal Cihlář uzavírají svůj volný cyklus KUBYsmus příspěvkem o „almendrónech“, starých amerických autech, na Kubě dodnes v nemalé míře sloužících. Petr Babák v dalším dílu svého cyklu přibližuje práci Štěpána Brože, Viktor Karlík a Karel Cudlín představují ateliér Petra Císařovského a Karel Haloun přináší další část seriálu o českých knižních edicích, zaměřený tentokrát na politickou literaturu.

O Státní bezpečnosti, českých archivech, Ústavu pro studium totalitních režimů a nechuti i potřebě zkoumat komunistický režim hovořil Adam Drda s badatelem Radkem Schovánkem. Číslo uzavírá kritický Couleur a zvláštní přílohou je další Jedna věta – poprvé napsaná převážně nikoli česky. Jejím autorem je Mike Baugh.

• Zimní RR byla uvedena na předvánočním Večeru RR ve čtvrtek 1. prosince 2016 v kavárně Neustadt, spolu s Jednou větou Mika Baugha a novou knihou Marka Vajchra Jména příběhu.