Revolver Revue

RR 139/2025

U příležitosti letošního výročí oslovila redakce desítky dalších autorů, aby v návaznosti na sérii publikovanou v RR č. 50 vytvořili vizuální variaci na Košířskou Madonu. Viktor Karlík rekapituluje nejen vznik a dosavadní osudy tohoto loga, ale také zprvu bezejmenné a anonymní fotografie Freda Kramera, která se díky RR postupně stala proslulou. Vzhledem k tomu, kde všude se Madona RR coby logo v průběhu let dosud ocitla, „v součtu lze mluvit o stovkách tisíc tisků, jichž je tato tvář součástí“.

„Jsem obyčejný člověk; / a musím na sebe vzít tuto mrtvou. / Noviny ji urážejí, / chlad rozežírá kosti, horko / jí kazí oči. / Já si s tím nedělám starosti. / Co můžu dělat. Co můžu dělat. Co můžu.“ Básník bojující o život – zní titul další z volné série, v níž Petr Zavadil v rozsáhlých výborech z děl, korespondence i reflexí představuje zásadní autory kubánské literatury, ke škodě čtenářů na celém světě méně známých kvůli ideologickým restrikcím nebo komerčním zřetelům. Ángel Escobar se „vydal ve své poezii na cestu opravdového poznání, jenže se ukázalo, že v jeho případě to byla úděsná zkušenost, před kterou je potřeba uniknout, s jejími přeludy a znepokojivými hlasy“.

Z nové české beletrie publikujeme básně Pavla Kolmačky, ukázku z prózy Anny Vovsové a tři texty Jaromíra Typlta, doprovázené autorovými fotografiemi. „Proč vlastnil Vladimír pouta, není patrně možno zjistit, neznáme ani příčinu jeho nevyjasněné předčasné smrti otravou plynem v třiceti šesti letech. Většina Křižovníků byla nakloněna tomu věřit v nešťastnou náhodu (Ivan Jirous mluví o nevyjasněné příhodě, která se přihodila v opilosti, Steklík i Milan Knížák vzpomínali na Burdův nebezpečný zvyk vařit si v noci po tahu na plynu polívčičku), nicméně ve slovnících a jiné literatuře se často píše o sebevraždě, snad proto, že se Burda jako básník tímto tématem intenzivně zabýval,“ píše Duňa Slavíková v dalším ze svých příspěvků o Křižovnické škole. Tentokrát se zaměřuje na osobnost a dílo pozoruhodného básníka Vladimíra Burdy.

V cyklu Z malých nakladatelství je představen Nezávislý podmelechovský spolek, Ivan Kafka vybral příslušný počet děl pro rubriku Sedm, v sérii Ateliéry jsou přiblíženy pracovní prostory Terezy Říčanové: „Světlo pěkné, výhled chabý, na blízkou Bednářovo stodolu.“ Napoleon Abela Gance se stal východiskem eseje Jeana-Gasparda Páleníčka.

V kritickém Couleuru píše Petr Jindra o výstavách Josefa Koudelky a Antonyho Gormleyho a Pavly Melkové, Xavier Galmiche o retrospektivě Gustava Caillebotta, Marek Vajchr o knihách Michala Přibáně a Krystyny Wanatowiczové a nepřiznaných zdrojích, Matěj Klíma o práci Jiřího Brabce, Věra Velemanová se vrací k odkazu Petra Lébla a Michael Špirit a Viktor Karlík k významu Jiřího Gruntoráda.

Číslo uzavírají fotografie Bohdana Holomíčka, Kateřiny Lepic a Natálie Hájkové z oslavy 40 let Revolver Revue v ARŠE+, 14. března 2025.