Vladimír HOLUB

VLADIMÍR HOLUB (1912–1995), jediné dítě konzervativního soudního úředníka. Chtěl se zapsat na pražskou akademii, ale otec mu to zakázal. Začal pracovat jako soudní písař. V roce 1934 se na doporučení Alfonse Muchy usadil v Paříži. Byl v blízkém kontaktu s Bretonovou surrealistickou skupinou. Do Československa se vrátil roku 1938, absolvoval knihovnickou výuku. Navázal mimo jiné kontakty s básníkem Vítězslavem Nezvalem a s vydavatelem Josefem Florianem. V letech 1940–1945 pracoval jako knihovník v Jindřichově Hradci. V červnu 1945 nastoupil na místo tajemníka Emanuela z Lešehradu. O rok později se poprvé setkal s budoucí životní přítelkyní Olgou Teinitzerovou. Lešehrad se v roce 1947 ocitl ve finanční tísni a doporučil Vladimíru Holubovi, aby vstoupil do břevnovského kláštera k opatu Anastázi Opaskovi. Po puči v únoru 1948 komunisté začali likvidovat benediktiny v Břevnově. Osazenstvo odsoudili v proticírkevních procesech k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Vladimír Holub dostal dva roky; jeho korespondenci s pařížskými přáteli Státní bezpečnost zabavila. většinu jeho dosavadní práce – kresby, dřevořezy a grafiky – zničila. Léta 1948–1950 strávil v příbramských dolech, kde se mj. setkal s přítelem z mládí Jiřím Muchou. Po propuštění z vězení nastoupil místo nočního hlídače v JZD poblíž Jindřichova Hradce. Tuto práci vykonával až do roku 1968. V roce 1952 se odstěhoval do „domečku“ nedaleko jindřichohradeckého zámku, kde žil a tvořil až do své smrti. Začal budovat rozsáhlý archiv orientovaný na výtvarnou a literární avantgardu a psát krátké texty a aforismy. V roce 1955 se vzdal úmyslu být spisovatelem a začal se intenzivně věnovat výtvarné tvorbě, o rok později vznikly první originální výtvarné práce. v roce 1962 se konal první, polooficiální výstava Holubova díla v Biologickém institutu Akademie věd v Praze a rok nato první větší samostatná výstava v Moravském muzeu v Brně. Do roku 1967 se konaly v Praze, Brně, Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích další malé polooficiální výstavy zprostředkované přáteli. V roce 1968 získal místo archiváře v jindřichohradeckém muzeu. Zde pracoval až do odchodu do důchodu. V roce 1969 obeslal velkou výstavu českého umění v Paříži Exposition des artistes tchécoslovaques. Po vernisáži strávil několik týdnů ve francouzské metropoli. V roce 1985 se konala velká retrospektivní přehlídka Holubovy tvorby v Domě umění v Brně, zorganizoval ji Jiří Valoch, který je rovněž autorem katalogu. Po mozkové mrtvici v roce 1986 V. Holub omezil svou uměleckou aktivitu a i kontakty s přáteli. V roce 1992 předal velkou část svého archivu včetně převážné většiny vlastních koláží Výtvarnému archivu Památníku národního písemnictví v Praze.

Revolver Revue č. 51/2003 přinesla obsáhlý blok, který obsahuje ukázky z Holubovy výtvarné a literární tvorby a jež je doprovozen studií Čestmíra Langa (který je také autorem medailonu V. Holuba) a textem Christopha Brockhause.