RR 98/2015
Cena zde 148 Kč, jinde 178 Kč
RR 98/2015


„Nápad napsat každý den v roce jednu větu, nebo přesněji zapsat každý den v roce jednou větou, se mi líbil od počátku, dříve, než mne autor toho nápadu, Viktor Karlík, před dvěma lety oslovil, zda bych tu výzvu nepřijal. Rok 2013 jsem pak celý do vět vtěloval a ve chvíli, kdy byl rukopis uzavřen, na Tři krále roku 2014, vzal jsem si jej do vlaku při cestě do Brna, abych jej ještě naposledy autorsky přehlédl a vzápětí mohl odevzdat do Revolver Revue k vydání. Ten den jsem o sešity s rukopisem, jenž nebyl nikde zálohován, kvůli své zapomnětlivosti přišel,“ píše Petr Hruška na závěr své Jedné věty, kterou psal i po celý rok 2014 a která nyní vychází jako mimořádná příloha jarního čísla RR.

Jeho obsáhlá část je věnována osobnosti literárního kritika, esejisty, editora, překladatele, nakladatele a samizdatového vydavatele a vězně totalitního režimu Bedřicha Fučíka, od jehož narození uplynulo letos sto patnáct a od smrti loni třicet let. Edita Onuferová připravila při této příležitosti anketu, v níž dvacet tři respondentů odpovídá na otázku po významu a aktuálnosti Fučíkova odkazu.

Jiné stránky čísla se mimo jiné vracejí k době před dvaceti pěti lety. V rozhovoru a ukázce z knihy představujeme amerického prozaika Caleba Craina, jehož román Nutné omyly se odehrává v Praze na počátku devadesátých let, kde autor v té době žil: „Praha je pochopitelně práh mezi Východem a Západem, a v roce 1990 z ní zmizel komunismus, ale kapitalismus ještě tak docela nedorazil. Postavy románu jsou zaujaty analogiemi, které tyto změny navozují.“ Do Čech na počátku devadesátých let přijel poprvé i básník, spisovatel, překladatel a literární historik Justin Quinn, s nímž vedl pro toto číslo RR Petr Onufer rozhovor – o tvorbě, překládání i zkušenosti s místním školstvím. V Praze roku 1990 vzniklo i šest maleb Veroniky Tuckerové, která je dnes doprovodila vzpomínkovým textem: „V očích outsidera se změny odvíjely pomalu a tiše.“ K nedávno minulým časům se vrací i esej Lubomíra Martínka Návrat.

Výbor z připravované sbírky Tomáše Tomáška má titul Na staré téma. Povídka Jaroslava Formánka se jmenuje Franc a dvě prózy Jaromíra Zelenky nesou názvy Zbytná vysvětlivka a Dárce kouře. „Na počátku připravované knihy o některých neuspokojivě vyložených či přehlížených projevech české barokní kultury bylo mé náhodné setkání s osobitými náhledy na umění od jednoho dávno zapomenutého venkovského faráře,“ konstatuje Marek Vajchr v úvodu k ukázce ze své práce.

Autorkou „Zkoumání věci za využití sochařské práce jako metodologie výzkumu“ je Anna Čumlivská. Tomáš Bambušek maluje Krajiny. Petr Babák představuje GaSmaR a v rubrice Ateliéry je přiblíženo pracoviště Svatopluka Klimeše. Viktor Karlík je autorem projektu Hlasy z podzemí – kanálových poklopů jako pamětních desek vybraných autorů s citáty z jejich děl: „Zašlapaná slova mají v Čechách velkou tradici, je to něco jako národní dovednost. Ovšem z druhé strany viděno: jak se říká, důležité věci často leží na zemi, na chodníku.“

Karel Haloun pokračuje ve svém seriálu o českých knižních edicích, Adam Drda v portrétech mimořádných osobností nedávné minulosti a současnosti – tentokrát esejí o ilegálním skautovi Petru Maišaidrovi. Číslo uzavírají couleurové stránky věnované kritické reflexi aktuálního kulturního a společenského dění.