Judita HRŮZOVÁ

JUDITA HRŮZOVÁ (nar. 1924) se narodila v v malé vesnici na jihovýchodním Slovensku, která po Mnichovské dohodě připadla Maďarsku. Žila pak s bratrem v Budapešti a v březnu 1944, když Maďarsko okupovali Němci, neměli už pro svůj židovský původ ani možnost vrátit se na venkov k rodičům. Ti byli deportováni do Osvětimi v květnu 1944 a tam byli zavražděni. Od října 1944 musela s velkou skupinou mladých žen nejdřív kopat protitankové příkopy proti ruské armádě na východě Maďarska, pak musely pochodovat na západ do města Koszek, kde po čtyři měsíce kopaly příkopy na hranicích Rakouska. V březnu 1945 pochodovaly přes Rakousko na západ k táboru Mauthausen. Ti, kteří přežili i masové vraždění v štýrských horách (později tamním lidmi popírané), byli osvobozeni americkou armádou v táboře smrti v Gunstkirchenu 4. května 1945. Po osvobození našla nový domov v Praze, vystudovala medicínu, pracovala jako lékařka a založila rodinu. Žila zde osmnáct let, než odešla se svým manželem do USA; do Prahy se každý rok vrací.

Revolver Revue č. 65/2006 otiskla text Přežít holocaust a žít.