Revolver Revue

Ladislav KLÍMA

České úlohy

Spisovatel a filozof Ladislav Klíma byl v roce 1895 jako šestnáctiletý kvůli protidynastickému výroku ve školní úloze vyloučen nejen z domažlického gymnázia, ale ze všech rakouských škol. Mnozí to považovali za neštěstí, on sám za osvobození. Po 130 letech byl objeven inkriminovaný sešit jeho slohových prací, za něž byl opakovaně kárán a trestán. Jejich první vydání provází životopisná esej, která rekonstruuje Klímova školní léta a objasňuje některé širší souvislosti. Kniha obsahuje i protokol o vyloučení a nově nalezený protokol z vyšetřování, tedy záznam rozhovoru-výslechu probíhajícího mezi ředitelem školy a žákem. K vydání připravil a úvodní studii a ediční komentář napsal Matěj Klíma.

Za zmírnění trestu se přimlouvali Jan Slavík, Bohumil Strér, Ferdinand Samohrd a Eduard Štolovský, „nejlepší učitelé té doby“ (…). Poukazovali na dosavadní mravní bezúhonnost a nadání vynikajícího žáka. Omlouvali ho jednak neblahým vlivem domácnosti, jednak tím, čím se bránil sám Klíma: že se jen dal strhnout jakýmsi rozčilením. Navrhovali proto, aby byl vyloučen jen z ústavu domažlického, což by jej mohlo alespoň částečně vyprostit z otcova vlivu, aby však směl studovat na jiné škole. Proti však hlasovali ředitel a osm profesorů včetně Vojtěcha Kebrleho. Budoucímu spisovateli, jemuž tehdy zbýval rok a půl do maturity, tak bylo pokračování ve studiu znemožněno.
– Matěj Klíma: O školních létech Ladislava Klímy a o jeho vyloučení z gymnázia
 
Lichocením, sympatisováním, lživým kloněním se, přetvářkami, až žluč se bouří, zdvořilůstkami a t. d. k jinému státu, k němuž smrtelnou zášť chová (Francie – Německo), balancuje pitvorně každá vláda po mapě Evropy jako mezi jehlami, poskytujíc obraz nejpodlejší zbídačelosti, co zatím v nitru států to kvasí, jako když na mrtvole napjatá kůže puká a pod ní jeví se hemžení červů. A nad tím vším, nad tou shnilotinou fosforeskuje elektrickou září zásada: Chceš-li být živ, klam druhého.
– Ladislav Klíma: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. (chrie)

Nač zářila právě v těchto místech oslnivým zlatem slunce, nádherou květů a perlami zvuků vesna? Nač s vlídným úsměvem rozkládalo se zde léto na poduškách klasů? Nač? Truchlivé pomyšlení! Což jen proto, aby zmizelo kams a zhynulo v boji se Smrtí? Ticho zas, jen kvílivý vítr jako v odpověď zarachotí suchými větvemi stromů a přinese ti místo vůně květů jen umrlčí, pohřební zápach pomalu hnijícího listí, jež smutně zemi pokrývá. – A smutek bez mezí vzklíčí ve tvém srdci. Cítíš i ty na sobě tíhu listopadovou. Po bujných radostech a zábavách jarních a letních čeká tě zde jen nuda, jen omrzelost a prázdnota. I člověk sdílí s přírodou smutnou její náladu. Do každého srdce napadá trochu toho žlutého listí, smutku. 
– Ladislav Klíma: V listopadu (rozjímání)

Všeobecná rozháranost, roztříštěnost smýšlení i politických stran, zmatek, neutěšenost poměrů, kvašení a šero, – toť byla asi nálada doby v Čechách za posledních králů země české. Bohatství a blahobyt, postavený na základech vzdělaných Jiřím z Poděbrad, dostoupil sice svého vrcholu, avšak to nedostačilo, by národ bezpečně mohl hleděti do budoucnosti; vnitřní stav země vzbuzoval neutěšený pohled: Šlechta svářila se s měšťany, tito pak sami mezi sebou, lid selský úpěl v porobě; nad to horečka náboženská stravovala mozky všech. 
– Ladislav Klíma: Povaha Ferdinanda I. podle českých letopiscův (charakteristika).

Ředitel ukázav L. Klímovi úkol dotčený, jenž napsán jest na čtyřech listech, nyní ze sešitu vytržených, táže se:
1. Jest úkol tento prací vaší?
L. Klíma prohlédnuv listy odpovídá: Ano.
2. Pamatujete se na obsah práce té?
Částečně, v hrubých rysech, na jednotlivosti se nepamatuji.
3. Pamatujete se snad na to, jak jste úkol ten zakončil?
Nepamatuji se již na to.
Když mu pak byla slova z úkolu zpředu uvedená přečtena, táže se dále ředitel:
4. Pamatujete se nyní, že jste takto úkol dotčený zakončil?
Rozpomínám se.
– z protokolu o vyšetřování Ladislava Klímy, 1895  

Většina však (8 hlasů) a s nimi též ředitel majíce na zřeteli ohromnost provinění a že Ladislav Klíma čin ten skutečně a s plným vědomím spáchal, že při pokročilosti, vědomostech i nadání jeho lze spíše předpokládati jakousi úmyslnost a pevný sebevědomý krok na zhoubné dráze této než čin okamžitým rozčilením vysvětlovati a při něm v příznivější obrat doufati, rozhodli, zvláště an vliv domácnosti přirozeně zcela odstraněn býti nemůže a nutno jest jmenovitě v pohnutější době nynější každé vybočení příkladně trestati, aby mezi žactvem obecná nekázeň nezavládla, navrhnouti, aby žák ten vůbec z veřejného studia byl vyloučen.
– z protokolu o vyloučení Ladislava Klímy z domažlického gymnázia, 1895