Zdeněk SÝKORA

ZDENĚK SÝKORA (3. února 1920 Louny – 12. července 2011 Louny) studoval výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii na Univerzitě Karlově (1945–1947), poté začal působit na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UK (jako asistent, 1966 jmenován docentem), kde – a později také na Filosofické fakultě UK – vyučoval do roku 1980. Zároveň se věnoval volné tvorbě. První samostatnou výstavu měl v roce 1952 v Alšově síni. 1969 spoluzaložil výtvarnou skupinu Křižovatka. Od roku 1965 bylo jeho dílo představováno na mnoha podstatných zahraničních výstavách (např. v letech 1965 a 1969 Nova Tendencija 3 a 4 v Záhřebu, roku 1968 Documenta 4 v Kasselu, 1969 a 1971 první a druhé bienále umění v Norimberku, 1972 Konstruktivismus – Entwicklungen und Tendenzen seit 1913 v Kolíně nad Rýnem, 1992 Zufall als Prinzip v Ludwigshafenu), od šedesátých let se Sýkorovy práce dostávaly do významných evropských a amerických muzeí, galerií a soukromých sbírek (např. MUMOK ve Vídni, Neutes Museum v Norimberku, Stedelijk Museum v Amsterdamu, McCrory Collection v New Yorku, Sammlung Etzold v Mönchengladbachu). V roce 1970 měl první retrospektivní výstavu v Galerii V. Špály, poté ale až do konce osmdesátých let v Československu nevystavoval. Od roku 1985 s ním spolupracuje jeho manželka Lenka (1957). V roce 1988 mu velkou retrospektivu uspořádal Dům umění v Brně. Před čtyřmi lety zakoupila jeho stěžejní dílo Linie č. 24 – Poslední soud francouzská národní galerie Centre Pompidou v Paříži, kde se stalo součástí stálé expozice. Zdeněk Sýkora je i autorem realizací v architektuře (např. 1969 obklad větracích komínů na Letné v Praze, 1974 chodník v nizozemské Gorinchem, 1993 stěna ve vstupní hale v Basileji) a ilustrací (pro nakladatelství Aulos). V roce 1991 byl jmenován čestným občanem města Loun, kde žije a pracuje, v roce 2003 mu francouzský ministr kultury udělil titul rytíře Řádu umění a literatury a o dva roky později dostal Herbert-Boeck-Preis za celoživotní dílo – Museum der moderne Salzburg mu při té příležitosti uspořádalo retrospektivní výstavu. V roce 2009 se stal laureátem ceny Vladimíra Boudníka za grafiku.

Rozhovor Vladimíra Drápala přináší přináší Revolver Revue č. 75/2009.