Zbyněk SEKAL

ZBYNĚK SEKAL (1923–1998), malíř, sochař, kreslíř a překladatel, v letech 1934–1941 navštěvoval gymnasium, reálku a obchodní akademii, učil se knihkupcem. V roce 1941 ho zatklo gestapo za činnost v ilegální skupině komunistické mládeže, až do konce války byl internován v koncentračním táboře Terezín a Mathausen. 1945–1950 studoval UMPRUM u profesora Františka Tichého a Emila Filly. 1950 přerušil studia a živil se jako propagační referent, později jako redaktor v nakladatelství Svoboda. 1953 přesídlil do Bratislavy a věnoval se překladatelské činnosti. V šedesátých letech cestoval a zúčastnil se např. keramického semináře v Gmundenu (Rakousko) a sochařského symposia v St. Margarethenu (Rakousko). Roku 1969 odešel do emigrace a usadil se ve Vídni. 1972–1974 působil jako pedagog na Akademii výtvarných umění ve Stuttgartu.

Revolver Revue č. 21/1993 otiskla rozhovor Z. Sekala s Michalem Blažkem (datováno 1991–1992, Praha a Sekalův vídeňský byt a ateliér), dále úryvek z dopisu Z. Sekala ministru kultury Milanu Uhdemu a reprodukce čtyřiceti dvou výtvarníkových soch z padesátých a šedesátých let, biografii a soupis výstav (pořídila Magdalena Juříková), RR č. 102/2016 zevrubnou esej Petra Jindry o díle Zbyňka Sekala a výstavě v Muzeu umění Olomouc a ukázky ze Sekalových prací. RR č. 132/2023 přinesla rozhovor Viktora Karlíka s Duňou Slavíkovou o tomto tvůrci, fotografie, které v Sekalově archivu-ateliéru pořídil Karel Cudlín a také esej rakouského kunsthistorika Kristiana Sotriffera, 133/2023 úryvky z jeho textů s komentářem Duni Slavíkové.