„Média se vnutila do pozice hlavních literárních arbitrů, přičemž se jim úspěšně daří ignorovat i ty nejlepší knihy poezie. Možná to tak má být: jestliže se poezii nedaří zaujmout místo v tržně banalizovaném mediálním prostoru, pak to asi znamená, že si dokázala uchovat svou zašifrovanost a spiklenecký potenciál“, říká v rozhovoru s Petrem Stehlíkem chorvatský básník Krešimir Bagić. Antonín Kostlán je autorem „povídky z Bubenče“ s názvem Moje matka, já a pan Pitrman. Rachel Mikos pojmenovala své koláže Osiřelé fragmenty, sochař Marius Kotrba představuje své malby, malíř Mirek Kaufman fotografie. „Charakter a morálka jsou neoddiskutovatelnou přítěží na cestě za tím nejobvyklejším druhem úspěchu“, soudí grafik Karel Haloun, s nímž redaktoři RR hovořili o jeho životě, povolání a zálibách.Viktor Kolář představuje dalšího ze svých studentů, Simona Changa, který fotografoval v bohnickém pavilonu depresí. RR 64 obsahuje i dva obsáhlé tematické bloky: jeden se týká Ezry Pounda, druhý fenoménu Hippies na Východě. Vykladači poezie se často snaží najít v básníkově životě klíč k pochopení díla, v životě Ezry Pounda mnozí hledali především důvody k básníkově zatracení. Americký novinář Alan Levy pokládal za hlavní pohnutku k odsudkům básníka to, že „v životě, jakým žil Ezra Pound, bylo jen málo polovičatostí a kompromisů“. Anna Kareninová vybrala a přeložila ukázky z Levyho vzpomínek na setkání a rozhovory s Olgou Rudgeovou, věnované zejména peripetiím vztahu mezi Poundem a jeho nemanželskou dcerou Mary Rudgeovou de Rachewiltz. Koláž textů, které kromě Kareninové přeložili Petr Mikeš a Jakub Guziur, představuje Mary de Rachewiltz v první řadě jako autorku „důvěrných vzpomínek“ na dětství prožité u tyrolských pěstounů. Její kniha Diskrétnosti, která názvem odkazuje k Poundově experimentální autobiografii Indiskrétnosti, zapříčinila vážnou roztržku mezi oběma autory. Společná publikace úryvků z obou próz je dnes pro čtenáře příležitostí ke konfrontaci jejich literárních kvalit. Blok obsahuje také ukázky z Poundovy korespondence, výbor z poezie Mary de Rachewiltz, Guziurovu studii věnovanou konfuciánským motivům v Poundově díle a další. Olga Rudgeová těžce nesla manýry hippies, kteří Pounda obtěžovali svými návštěvami: „Osvojili si Poundovu moudrost, ale nic od něj nečetli.“ O tom, že polští hippies nehledali moudrost pouze v knihách, se čtenář dozví v ukázkách z bestseleru Mystici a narkomani. Knihu lze pokládat za „Bildungsroman“ nejenom samotného autora, přezdívaného Tarzan, ale celého „Hnutí“ hippies, které u našich východních sousedů navzdory všem represím doznalo nebývalého rozmachu. Ukázky přeložil a zevrubným úvodem, přinášejícím i řadu dalších dobových textů a dokumentů, opatřil Roman Laube. Ani v tomto čísle nechybějí vedle Nových prací další stálé rubriky: Viktor Karlík a Karel Cudlín navštívili v ateliéru Antonína Střížka, v cyklu Z dílen grafiků je představen Petr Krejzek. Barevné stránky patří kritickým reflexím.