Vladimír JUST

VLADIMÍR JUST (nar. 1946), teatrolog, literární a divadelní kritik, publikuje v řadě periodik. Patřil mezi stálé spolupracovníky Revolver Revue a Kritické Přílohy Revolver Revue, pro které napsal řadu článků, glos a recenzí. Například RR č. 25/1994 otiskla esej o asanovaných částech a současné tváři Prahy, č. 28/1995 odpověď v anketě Petrušky Šustrové O hrdinství a jeho dobách, v č. 30/1995 byl představen v pravidelné rubrice Sedm. KP RR přinesla řadu jeho textů: např. č. 1/1995 článek o televizní publicistice, č. 2/1995 studii o díle Josefa Váchala (u příležitosti retrospektivní výstavy v Galerii Rudolfinum v Praze), č. 3/1995 a 4/1996 esej o procesu s Martou Chadimovou, č. 5/1996 esej o odborné omezenosti v ekologii, filmové dokumentaristice, o tvůrčí cestě Leni Riefenstahlové aj., č. 7/1996 článek o knize Vlasty Smolákové a Egona L. Tobiáše Fenomén Lébl aneb Nikdy nevíš, kdy zas budeš amatér (Pražská scéna v Praze 1996), č. 9/1997 článek o inscenacích hry Josefa Topola Konec masopustu v Národním divadle (režie Otomar Krejča, 1964) a v Divadle v Dlouhé (režie Hana Burešová, 1997), č. 14/1999 a 15/1999 články o české mediální scéně (zvláště o Lidových novinách za éry Pavla Šafra).

O diskusním pořadu Katovna, který Just spolumoderoval a koncipoval, napsala do KP RR č. 15/1999 článek Terezie Pokorná, Justova reakce je otištěna v č. 16/2000. Dále V. Just v č. 30/2004 polemicky reagoval na studii Roberta Krumphanzla o knize Jana Lukeše Prozaická skutečnost (č. 29/2004).