Trans-Atlantik začal  Gombrowicz psát v roce 1947 v Argentině, kde se ocitl víceméně náhodou:  v srpnu 1939 se nalodil na palubu zaoceánského parníku Chrobry, který patřil polské plavební společnosti, aby napsal reportáž z cesty k argentinskému pobřeží. V Buenos Aires zastihla cestující zpráva o vypuknutí druhé světové války a Gombrowicz, který byl tehdy v Polsku již váženým autorem, se rozhodl, že se domů už nevrátí. Trans-Atlantik dopsal 1950 a v vzbudil jím bouřlivé reakce: „Trans-Atlantik byl pěkně bláznovský kousek! V každém ohledu! Když si pomyslím, že jsem napsal něco takového, já, vyhozený na americký břeh, v kapse ani vindru, zapomenutý Bohem i lidmi! V mé situaci by přece bylo rozumnější napsat něco, co se hodí pro překlad a pro vydání v cizích jazycích. Anebo mělo-li by to být jen pro Poláky, pak něco, co by neuráželo jejich národní cítění. Jenže já jsem se dopustil vrcholného bláznovství tím, že jsem napsal román jak nedostupný cizincům vzhledem k jazykovým obtížím, tak provokující polské emigranty, tedy právě to jediné prostředí, na jehož pomoc jsem mohl spoléhat. Takhle to dopadne, když v nejčernějším úpadku vlastním i národním píše člověk navzdory všemu pro vlastní potěšení. Takový luxus jsem si dovolil ve své chudobě!“, konstatoval autor po letech v knižním rozhovoru s názvem Testament (Edice Revolver Revue, 2004).