Úvodem (K přednášce Jindřicha Chalupeckého Umění a transcendence)

Nakladatelství H&H vydalo letos (s vročení 1999) více než třísetstránkový výbor esejů Jindřicha Chalupeckého o výtvarném umění, Cestou necestou (editory souboru jsou Jan Rous a Zina Trochová). I když byl výběr textů, tak jak jej J. Chalupecký koncipoval počátkem osmdesátých let, doplněn o čtyři další stati, do svazku nebyla zařazena dosud nepublikovaná přednáška Umění a transcendence (Chalupecký ji dopsal 22. února 1977). Editorům se totiž nepodařilo sehnat původní strojopis.

Navzdory poněkud chaotickému a nekoordinovanému vydávání Chalupeckého díla v devadesátých letech je značná část autorových textů knižně už dostupná. Nakladatelství Torst vydalo v roce 1992 Expresionisty (studie o Demlovi, L. Klímovi, Weinerovi a Haškovi) a v roce 1998 monografii Úděl umělce (Duchampovské meditace). Kniha Na hranicích umění (texty o Boudníkovi, Balcarovi, Kmentové, Kolářovi, L. Novákovi aj.), původně vydaná v roce 1987 mnichovskou exilovou edicí Arkýř, vyšla v roce 1990 v nakladatelství Prostor, výbor Obhajoba umění (texty z let 1934–1948) rok nato v Čs. spisovateli. Chalupeckého monografii o Františku Janouškovi stihl vydat Odeon v roce 1991 ještě před svým zánikem, nakladatelství H&H vydalo v roce 1994 Nové umění v Čechách, olomoucká Votobia pak pod názvem Tíha doby v roce 1997 kulturně-politicky a filosoficky orientované články a eseje z let 1968–1988 (k vydání je s J. Haukovou připravil M. Červenka). Torst připravuje k vydání rozsáhlý rukopis, nazvaný Evropa a umění, v němž se J. Chalupecký zabývá problematikou filosofie dějin, kultury a umění.

Vydání přednášky Umění a transcendence je nezbytné nejen pro průběžnou kompletaci díla J. Chalupeckého. V textu nejde totiž jen o Duchampa, ale – jako ve většině Chalupeckého podstatných prací – o smysl umění. To, čemu jsme si navykli říkat umění, ztratilo v dnešní společnosti smysl. Stalo se něčím postradatelným. A to, co zřejmě smysl má, se pohybuje v něčem nedefinovatelném, téměř neuchopitelném. Umělecké dílo vnímá Chalupecký jako znamení, jež odkazuje „někam jinam“, jako průhled do něčeho, co je mimo. Jako svědectví, záznam dotyku s neznámým, nevýslovným, s něčím, co už nemá původ v člověku, co ho přesahuje, s oním Duchampovým „nevím“. Pro Duchampa bylo to, že maloval, jen „mostem, jak se dostat někam jinam. Kam, nevím. Nechtěl jsem to vědět, poněvadž to bylo v podstatě tak převratné, že se to nedá vyslovit.“

Transcendence, říká jinde Chalupecký, je ono „nepředstavitelné a nemyslitelné, odkud všechno je“. To, co prosvítá. To, co lze zahlédnout jen štěrbinou, trhlinou. Umělecké dílo jako cesta k transcendenci. Rozrýhnutí prázdna. Čirá „nepřítomnost něčeho stále přítomného“, Lévinasovo „sousto vzduchu“. Vlastně trhlina v prostoru. Ano, je nutno začít znovu. Překročit hranice, jež v tom okamžiku proměny mizí, rozpouštějí se. Je zapotřebí rozbít tu zeď, prolomit skořápku prostoru a času. Otevřít se jiné zkušenosti, s totálním osobním nasazením. Jde o totální proměnu řeči, člověka, vesmíru. O rozevření trhliny v prázdnu. „Nikdy nepřiznám právo psát a malovat, než vidoucím,“ napsal Roger Gilbert-Lecomte roku 1929 v předmluvě ke katalogu první výstavy skupiny Vysoká hra. „Dotknout se neznáma,“ napsal šestnáctiletý Rimbaud v dopise vidoucího.

Text Umění a transcendence u nás nikdy publikován nebyl. 25. 7. 1977 jej za nepřítomného Jindřicha Chalupeckého, který do Francie nemohl vycestovat, přečetl Jean Clair jako úvodní přednášku k sympoziu Marcel Duchamp – Rupture de la tradition ou Tradition de la rupture (Marcel Duchamp – Přeryv tradice anebo tradice přeryvu), pořádaném v Cerisy-La-Salle. Ve značně zkrácené podobě vyšel ve sborníku, vydaném u příležitosti tohoto sympozia. O dva roky později byl publikován v milánském časopise Flash Art (1979, č. 90–91, s. 4–8). Text, který otiskujeme, vychází z původního strojopisu, který J. Chalupecký vlastnoručně korigoval.

 

(Revolver Revue č. 45/2001; přednáška J. Chalupeckého zde)