Tomáš GLANC

TOMÁŠ GLANC (nar. 1969 v Praze) vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, absolvoval roční stáž v Ústavu pro českou a světovou literaturu Akademie věd a náhradní vojenskou službu v nadaci Filia pro pomoc narkomanům. Krátce učil literaturu na gymnáziu a na Fakultě sociálních věd (žurnalistiky). V letech 1988–1995 vedl Volné sdružení českých rusistů a stejnojmenný časopis. Od roku 1993 je zaměstnancem Filozofické fakulty UK, čtyři semestry se účastnil programu doktorského studia na univerzitě v Kostnici. V letech 2000–2003 byl ředitelem Ústavu slavistických a východoevropských studií FF UK. Získal stipendia Fulbright Commission v USA a Alexander von Humboldt Stiftung v Německu. Krátce pracoval na pražské FAMU. V letech 2005–2007 byl ředitelem Českého centra v Moskvě, 2007–2010 působil jako vědecký pracovník na univerzitě v Brémách, kde koordinoval projekt srovnávacího studia paralelní kultury ve (středo)východní Evropě 60.–80. let 20. století a napsal na toto téma knižní studii. Od roku 2010 působí jako hostující profesor na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Přednáší také na univerzitě v Basileji.

Od konce 80. let se zabývá ruskou kulturou a kulturní teorií, obzvlášť současnou literaturou a výtvarným uměním, estetikou avantgardy, literární vědou, sémiotikou, později také ideologií slovanství a problematikou estetiky změněných stavů vědomí. K vydání připravil a přeložil výbor ze spisů Kazimira Maleviče (Brody 1997), dvě antologie textů Tartuské školy (Národní filmový archiv 1995, Host 2003, první ve vlastním překladu) a přednášky Romana Jakobsona z 30. let, které vyšly v Praze (Academia 2005) a v Moskvě (2011). Napsal řadu doslovů, studií a statí, publikovaných v Čechách i v zahraničí. Je členem redakčních rad časopisu Česká literatura a Novoje litěraturnoje obozrenije (Nový literární přehled, Moskva) a členem vědecké rady Slovanské knihovny. Připravil několik dokumentárních filmů pro Českou televizi. Přeložil monografii německé badatelky Renate Lachmann Memoria fantastika (Herrmann & synové 2002). Roku 2011 byl kurátorem výstavy Ruská ruleta v pražské Národní galerii. Knižně publikoval svoji disertaci Viděnije russkich avantgardov (Vidění ruských avantgard, Karolinum 1999) a Lexikon ruských avantgard (Libri 2005).

Tomáš Glanc patří mezi úzké spolupracovníky Revolver Revue a Kritické Přílohy Revolver Revue. V RR č. 25/1994 publikoval překlady a portréty pěti současných ruských autorů (Jurije Mamlejeva, Eduarda Limonova, Vladimira Sorokina, Leva Rubinštejna a Igora Cholina), v č. 30/1995 studii o ruských vizionářích Vladimiru Solovjevovi, Andreji Bělém, Vasiliji Rozanovovi, Nikolaji Fjodorovovi, Vjačeslavu Ivanovovi, Georgiji Čulkovovi, Konstantinu Ciolkovském, Velemiru Chlebnikovovi a Kazimiru Malevičovi a vizionářských sektách konce 19. století a prvních dvaceti let 20. století, v č. 34/1997 studii o ruském hnutí v letech 1869–1910 a o vztahu terorismu a kultury. V č. 47/2001 byl představen v rámci pravidelné rubriky Sedm. Pro RR č. 102/2016 připravil s Hanou Kosákovou obsáhlý portrét ruského básníka a performera Dmitrije Prigova a ukázky z jeho díla. Do Kritické přílohy přispíval recenzemi, články a studiemi k různým tématům. Např. č. 1/1995 přineslo recenzi výstavy sovětského umění stalinské éry Agitace ke štěstí (Galerie Rudolfinum v Praze), č. 7/1997 stať o spojitých bodech Jakobsonova vědeckého díla a jeho občanského angažmá, č. 13/1999 článek o českých překladech básní Osipa Mandelštama, zejména o přístupu Jiřího Kovtuna (Sefer 1998). Od č. 14/1999–30/2004 vycházela v KP RR pravidelně Ruská kronika, v níž autor pojednával o kulturních událostech v Rusku.

Rozhovor pro měsíčník Plav zde.

––––––
Publikace