RR 86/2012

„Výtečná kniha jistě může mít škodlivý vliv a kniha zcela průměrná naopak vliv blahodárný. Příští generace za svou duši zodpovídá sama; geniální člověk se zodpovídá sobě rovným, nikoli sálu plnému nevzdělaných a neukázněných kašparů,“ napsal T. S. Eliot v proslulé eseji o Joyceově Odysseovi, kterou RR v českém překladu – Petra Onufera – přináší vůbec poprvé. Rozsáhlý blok je věnován tvorbě dvojice z ukrajinského Lvova, spisovatelce Engelině Burjakovské a výtvarníku Alexandru Aksininovi, jejichž dílo, jak připomíná Marie Iljašenko, bývá dáváno do souvislosti s Daniilem Charmsem a konceptualisty. Ve volném cyklu básní z poslední doby jsou zastoupeny práce Jakuba Guziura, Miroslava Brücka a Jana Vnoučka. Dvě rozsáhlé ukázky pocházejí z románu Obchodník s nocí, narcis a netopýr Básníka Ticha. Lepší časy, které představují možná jen přeludnou touhu ubíhající přítomnosti, jsou tématem povídky Aleny Wagnerové. Tereza Šimůnková v RR publikovala básně, v tomto čísle vychází její próza. Své aforistické pásmo nazval Róbert Gál Pribúdanie: „Podstatou môjho vyjadrovania je skutočnosť, že všetko, čo mám s ľuďmi spoločné, sú len obyčajné frázy.“

Dana Sahánková je výrazná mladá výtvarnice, jejíž práce uvádí Petr Vaňous. Malíře Josefa Žáčka podnítila k cyklu Šepoty zpráva z ruských médií o tzv. přímořských partyzánech.: „Považovali se za mstitele institucionalizovaného bezpráví, policejní zvůle a korupce. Jejich osamělý boj byl zoufalý, nešťastný a předem určený k nezdaru.“ Zdeněk Macháček je autorem výtvarného cyklu Makulatura, jehož východiskem jsou „různě potištěné archy papíru“. Jarní RR přináší i práce tří fotografů. Ondřej Přibyl se vrátil k prastaré metodě daguerrotypie, zásadně odlišné od všech ostatních běžně užívaných způsobů fotografie: „Každá daguerrotypie je unikátem, existuje pouze v jednom jediném snímku a neumožňuje multiplikaci.“ Dosud nepublikované fotografické obrazy Viktora Koláře komentuje Viktor Karlík: „Zdá se mi zřejmé, že vizuální inflace bude jen zdánlivě paradoxně ,vychovávat‘ i jedince, kteří budou hledat inspiraci právě u fotografů, jako je Viktor Kolář. Těch, co jeho práci ocení, asi nebude mnoho, ale to v umění nic neznamená.“ Karel Steiner, jehož snímky slovem provází Jan Sekal, začal fotografovat dírkovou komorou i proto, „že od nedávného vzniku digitální fotografie se touha anebo nutnost mít perfektní výsledky naplní snadněji a výsledky jsou ihned vidět. Pro fotografa při vzniku záběru skoro žádné překvapení.“

Jan Čumlivski s novým ročníkem RR otevírá sérii příspěvků, v níž pojedná o různých formách užití písma a jejich (domnělých) významech. Petr Babák tentokrát představuje „svého oblíbence, ilustrátora a čaroděje“ Martina Kubáta, kterého „provozovatelé obchodu s věcičkama Moleskine zavírají vždy na noc do interiéru svého podniku“. Pokračuje i cyklus Ateliéry: v pracovních prostorách malíře Martina Mainera. Karel Haloun připravil další část své práce o designu obalů hudebních nosičů – začínají se psát osmdesátá léta.

Kritický Couleur obsahuje například reflexe velké londýnské výstavy postmodernismu, knih Jana Němce, Petra Čichoně a Víta Janoty, nových filmů Martina Marečka a Jana Gogoly nebo her Davida Drábka.

Samostatně neprodejnou přílohou jarní RR je kniha Jedna věta Pavla Kolmačky.