Rozhovor Petra Stehlíka (úryvek)

[...]

 

Co jste se snažil postihnout ve své básni Chorvatský básník?

Chorvatského básníka jsem napsal za svého pobytu v Paříži. Mým prvotním záměrem bylo vykreslit portrét mýtického stvoření, které žije ve verších a s verši, vytvořit metaforu všech básníků v tradici chorvatské poezie, se kterými jsem navázal aktivní, kreativní komunikaci. Když jsem tento text psal, pokoušel jsem se o několik věcí: napsat zajímavé básnické vyprávění, vytvořit text, který bude mít stejně provokativní účinek na toho, kdo výborně zná chorvatskou poezii, i na toho, kdo o ní nic neví. Báseň je totiž prostoupena odkazy, narážkami a citáty z knih chorvatských básníků. Ovšem doufám, že stejně dobře funguje jako óda na poezii a básníky obecně. Na přívlastku „chorvatský“ v názvu má pravděpodobně největší zásluhu Paříž, město, v němž jsem se v té době cítil hodně osaměle.

 

(Báseň Chorvatský básník nevyšla v bloku Krešimira Bagiće v č. 64/2006, publikujeme ji zde.)