Mapy a plány C. Z.

[...]

Catherine Zask ráda zdůrazňuje, že je nadšenou obdivovatelkou a sběratelkou plánů a map. V její sbírce nechybí ani množství plánů Prahy, která ji před čtyřmi léty při letmé návštěvě cestou z Brna okouzlila. Její vysoce stylizovaná kartografická podoba se v černobílém provedení stala tématem domovské stránky autorčina webu. Monochromní grafická metafora půdorysu města, proťatého rovnými bulváry, s množstvím náměstí a náměstíček, jakož i typickou spletí uliček v historických centrech vytváří dobrou platformu pro uspořádání prací Catherine Zask tak, jak je chce pro větší přehlednost ukázat ona sama: jednoznačné projekty naleznete na bulvárech a náměstích, ve spleti uliček pak můžete hledat ty nesnadněji uchopitelné. Takové řešení je velice srozumitelné a řekl bych, že i velmi „kartografické".

Ostatně o valné části práce, jejíž autorkou je inspirující a charismatická osobnost, by bylo možno bez nadsázky prohlásit, že je svého druhu orientačními plány, mapami, pomůckami, jak najít směr ve světě vizuální kakofonie a neustále relativizovaných a nejasných informací. Nejsem si jist, zda zmíněné mapy vytváří Catherine Zask především pro svoji vlastní orientaci, nebo zda se snaží svoje objevitelské cesty přehledně popsat zejména pro nás ostatní. To však na povaze její práce příliš nezmění: zůstane odvážná a logická, aniž by přestala být múzickou. Nezbývá tedy než hned v úvodu citovat autorku: „Jasná informace tvoří podstatu krásy a obohacuje význam vizuálního sdělení i vnímatele".

V hezkém katalogu skromného formátu i rozsahu kurátorka výstavy Marta Sylvestrová zmiňuje, že Catherine Zask se až do svého úspěchu v Brně nepovažovala za příliš výraznou tvůrkyni divadelních plakátů (bylo to vůbec poprvé, co je přihlásila do mezinárodní soutěže). Do té doby byla vnímána především jako respektovaná autorka v oblasti vizuálního stylu pro organizace s kulturním zaměřením. V roce 1983 začala experimentovat s písmem, iniciačním momentem však pro ni byl až stipendijní pobyt roku 1993 ve Vile Medici v Římě, kde se zabývala dekompozicí volně kaligrafovaných liter, především litery R, která se v její hře stala zástupcem slova Roma. Přesmyčka tohoto slova dala vzniknout názvu tohoto projektu: Roma - Amor.

Tato metoda jí po návratu do Paříže umožnila uplatnit právě objevené dekompoziční postupy při vytváření autorské abecedy Alfabetempo. Ta, velice zjednodušeně řečeno, vychází z úvahy, že ze stávajícího monolineárního groteskového základu liter (tedy tahů vertikálních, diagonálních, horizontálních ani oblých) se pro tentokrát nebude odstraňovat nic, pouze se změní jejich uspořádání.

Principy „hry" později Zask rozvinula umístěním takto vzniklých tvarů na povrch průhledné krychle a jejich následným překreslením do dvojrozměrné podoby. Vedle toho se zabývala experimenty s vytvářením prostorových modelů svých literních novotvarů z ušlechtilých dřev v pokud možno co nejdokonalejší řemeslné formě, které v některých ohledech odkazují až k Escherovým perspektivním hříčkám. Tyto modely Zask zavěšuje s oblibou do „koster" kubických tvarů, vytvořených z kontrastně tenkých materiálů, ve snaze prozkoumat jejich potenciál jakožto sekundárních „autorů" vržených stínů.

Podobně jako u kaligrafovaného písma neodolala Catherine později pokušení preparovat některé ze základních tahů jednotlivých liter i v případě právě zmiňovaného racionálnějšího Alfabetempa, tentokrát však v mase dlouhého sázeného textu (viz obr. Texte Fou). Vedla ji k tomu především snaha dobrat se jeho skrytého vnitřního rytmu, a prozkoumat tak řád typografické konstrukce „stránky" za nově nastolených okolností, kdy jsou její základní prvky vychýleny z obvyklé a časem již poněkud všední rovnováhy a důsledně metamorfovány autorským „novým uspořádáním". Od takových úvah již není daleko ke kritickému pohledu na „obraz" textu sázeného ve sloupcích. Rozhodla se zaplnit barvou mezislovní i meziřádkové mezery mechanicky vzniklé vlastním „provozem" sazby, a odhalila tak princip originálního vyznačovacího systému. Tuto metodu, která dává vzpomenout mimo jiné například na charakter cenzurované sazby, využila při vytváření tiskovin pro Civil Society of Multimedia Artists a nazvala ji Alkibiádes.

[...]

 

(Revolver Revue č. 65/2006)