Laudatio

Milí přátelé, vážení hosté,

 

druhou část tohoto večera chceme věnovat oslavě vydání jubilejního, 20. svazku Edice RR, jímž je výbor z kritických statí Michaela Špirita Počátky potíží. Předpokládám, že Michaela Špirita většina z přítomných dobře zná jako literárního kritika a editora a mnozí z přítomných mají to štěstí znát ho i osobně, domnívám se ale, že nikdo z přítomných Michaela Špirita nezná natolik, aby mohl s jistotou prohlásit, že ví, o jakých potížích to vlastně Michael mluví. Jako každý dobrý název knihy jsou totiž i Počátky potíží slibně mnohoznačné a přímo vybízejí k různým interpretacím. Ta, kterou nabízí ve svém kompaktním doslovu ke knize sám autor, sice není špatná, o kvalitě názvu knihy ovšem svědčí to, že by se daly najít i jiné výklady, a některé z nich by možná byly docela dobré. Teprve se ukáže, zda si tuto skutečnost uvědomí a využije některý ze Špiritových budoucích recenzentů.

Špiritovi dosavadní recenzenti v tom pravém slova smyslu dělali, co mohli. Je tomu už deset let, co si jeden z recenzentů Špiritovy edice textů Jana Lopatky v knize Šifra lidské existence posteskl, že zde „to podstatné je poněkud zastřeno". To je vážný nález, zejména když uvážíme, že slovo kritika je svou etymologií spjato z řeckým slovesem „vybírat", práce literárního kritika stejně jako práce literárního editora editora tedy spočívá ve výběru toho, co je podstatné a co on činí viditelným pro čtenáře.

Podle recenzenta Špirit dělá pravý opak, a to by byla opravdu pěkná potíž. Než ale recenzentovi uvěříme, uděláme dobře, když se vrátíme k počátkům a všimneme si, jak recenzent ke svému nálezu dospěl. Recenzent rozpoznal, že jím preferované Lopatkovy texty tvoří právě jen jednu pětinu „rozsáhlé knihy, opatřené podrobným aparátem". Za rozsah knihy a za její rovněž poměrně rozsáhlý aparát může samozřejmě editor, který recenzenta konfrontoval s nemalou sumou promyšleně uspořádaných poznatků, tedy s něčím, co recenzent neznal předem. To pro něho znamenalo takovou potíž, že se už nechtěl a nedokázal ptát, nakolik je editorův výběr a rozčlenění textů do pěti oddílů rozumné a účelné, ani se neodvážil soudu, nakolik je Špiritův aparát spolehlivý, funkční a objevný.

Historie se opakuje. Snad nad každou Špiritovou edicí některý z recenzentů zopakoval obdobnou myšlenkovou figuru. Ať už šlo o výbor z časopisu Tvář, o edici Škvoreckého Zbabělců, básní Zbyňka Hejda, kritik Antonína Brouska, či nejnověji posudků Jana Lopatky, recenzenti vždy s více méně špatně skrývanou nechutí připustili, že editor odvedl nebývalé množství práce, a zároveň jej napomenuli, že se nesluší umísťovat výsledek editorovy práce tak okatě do knihy, která je tu přece především pro našeho nic netušícího čtenáře.

Námitky recenzentů by mohly být namístě, kdyby Špiritovy komentáře byly jen pověstnou snůškou faktů a faktíčků; ti z relativně méně prostoduchých Špiritových recenzentů se dokonce tváří, že takovou snůškou skutečně jsou, a pohoršují se například nad tím, proč Špirit v knize Lopatkových posudků věnuje prostor historii vydávání Máchova deníku. To, jakým způsobem to Michael Špirit dělá - totiž tak, že náš nic netušící čtenář má nyní k dispozici text s úsporně shrnutými a promyšleně strukturovanými informacemi, které takto pohromadě jinde nenajde, a že tak Špirit mimoděk supluje práci našich literárních historiků - je pro recenzenta zjevně nepřekonatelnou potíží.

Mluvím tu už docela dlouho a pořád jen o jednom z mnoha významů slova potíže, které člověka v souvislosti s Michaelem Špiritem mohou napadnout. Má jednotvárnost je ve skutečnosti výrazem ohleduplnosti k Vám, milí budoucí čtenáři Špiritovy knihy. Přečtěte si ji sami, ať také sami na sobě poznáte, jaké potíže z toho pro Vás vyplynou.

 

(Předneseno jako laudatio na Večeru Revolver Revue 1. 12. 2006 u příležitosti uvedení knihy Michaela Špirita Počátky potíží)