Kvalitní literatura a státní dotace

[...]

 

1. 3. Česká nakladatelství kvalitní literatury: mimořádné výkony a mimořádné ohrožení

Velké množství těchto nakladatelství však je – také kvůli nedostatečné podpoře státu, podpoře fakticky spíše proklamované než efektivně uplatňované – neustále na hranici zániku. O přirozeném rozšiřování nemůže být ani řeč, neboť naráží na možnost získat podporu jen pro velice omezený počet titulů v daném roce (v případě jednoho subjektu, jako je nakladatelství Triáda, představuje strop cca 10 titulů ročně, pokud se efektivně „složí“ podpory ze všech možných stran a když se přitom nerezignuje na povinnost platit autorům, překladatelům, grafikům, redaktorům, korektorům, sazečům či tiskárnám za vykonanou práci). Jednotlivé výkony tak stále představují spíše mimořádná vzepětí, než aby vyplývaly z kontinuální a koncepční práce, o niž by řada, ne-li většina nakladatelů stála, avšak pro niž nemají faktické zázemí, a nemohou tak podnik budovat důsledněji jako určitou stabilní jednotku. (Například výchova kvalitního redaktora či editora z nadaného absolventa vysoké školy znamená zhruba pět let péče – jdoucí nad to, co představují běžné provozní starosti.)

Výše zmíněná mobilita prostoru nekomerčních nakladatelství však rozhodně nevyplývá z toho, že tato oblast je vytrvale nedostatečně financována, naopak nejistota vytváří velké komplikace a pocit napětí a ohrožení – často oprávněný vzhledem k faktu, že řada schopných a nadaných lidí (překladatelů, redaktorů, editorů, korektorů...) odchází za lépe placenou prací (nejen pověstný instalatér, ale i nekvalifikovaná síla jako např. pomocný dělník dnes má zpravidla větší mzdu než kvalifikovaný redaktor apod.). Stále četnější jsou také v posledních letech případy špičkových odborníků (překladatelů, redaktorů), kteří poté, co jsou z ekonomických důvodů vyhozeni z práce, nemohou najít ve svém oboru odpovídající uplatnění, čehož příčinou není nedostatek zájmu nakladatelů o kvalitní odborníky, ale faktická neschopnost, respektive nemožnost tyto odborníky při nejlepší vůli zaměstnat, aniž by z toho pro nakladatele plynuly ještě vážnější finanční potíže. Pro lidi usilující o vydávání kvalitních knih nebude finanční aspekt nikdy hlavní motivací k výkonům, ale nesmí být – jako se to již chronicky děje – faktorem demotivujícím. Nesmí se promítat do situací, kdy nadaný člověk či profesionál, který chce dělat kvalitní práci, stojí před rozhodnutím, zda založí, případně uživí rodinu, anebo se bude věnovat své profesi atp. Práci související s vydáváním knih také nejde dělat, alespoň ne z principu, jako nějaký koníček vedle svého zaměstnání – tím se nejen degraduje knižní kultura na zbytnou „zálibu“, ale především znemožňuje skutečná profesionalita.

 

1. 4. Efektivita nakladatelství a efektivita podpory

Vzhledem k těmto skutečnostem: V českých zemích neexistují a v řadě příštích let s největší pravděpodobností nevzniknou větší či velké nakladatelské domy, jejichž prioritou není maximalizace finančního zisku (typu francouzského Gallimardu, Ed. du Seuil, Ed. Minuit, německého Pipera, Herdera, Fischera či rakouských Inselu, Zsolnaye apod.). V tuto chvíli je důležité vyjít z daného rozložení sil a jako základ vzít existující pluralitu malých nakladatelství, které však efektivně doplňují své síly, takže dokážou nejen zaplňovat dosud přetrvávající mezery, prohlubující se minimálně od roku 1948 zejména v překladatelské oblasti, ale i prostředkovat hodnoty vznikající v literatuře dnes. Pokud jde o úlohu ministerstva kultury v tomto procesu, jde o to, aby podpora byla výrazná a aby existovala garance kontinuity pro subjekty, které se dlouhodoběji osvědčují – dále též níže. Chtěl bych zdůraznit, že potřebný objem prostředků nad to, co v současné době MK poskytuje, představuje z hlediska státního rozpočtu i z hlediska rozpočtu MK samotného naprosto nevýznamné částky (řádově miliony ročně navíc!).

 

[...]

 

(Revolver Revue č. 69/2007)