Ivan Martin JIROUS

IVAN MARTIN JIROUS (23. září 1944 Humpolec – 9. listopadu 2011 Praha), básník, výtvarný kritik, od roku 1969 umělecký vedoucí hudební skupiny The Plastic People of the Universe a v 70. a 80. letech, kdy začíná užívat jména Magor, organizátor českého undergroundu. V letech 1963–1969 vystudoval dějiny umění na FF UK, poté pracoval ve čtrnáctideníku Výtvarná práce, jehož vydávání bylo v počínající husákovské normalizaci zastaveno na jaře 1971. Na přelomu 60. a 70. let se Jirous stal teoretikem sdružení umělců Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu. V té době se živil jako noční hlídač a pomocný dělník. V letech 1973–1974 byl s E. Brikciusem, J. Daníčkem a J. Kořánem odsouzen na deset měsíců do vězení za hospodské nedorozumění s majorem StB ve výslužbě. Po propuštění uspořádal kromě řady ilegálních výstav a koncertů také I. (1974 v Postupicích) a II. (1976 v Bojanovicích) „festival druhé kultury v ČSSR“. V únoru 1975 napsal klíčový text o kořenech a dosavadním vývoji domácí nezávislé kultury Zpráva o třetím českém hudebním obrození, v témže roce vydal v samizdatu svou první básnickou sbírku Magorův ranní zpěv. V září 1976 byl spolu s P. Zajíčkem, S. Karáskem a V. Brabencem odsouzen za své kulturní aktivity (v jazyku tehdejší justice za „výtržnictví“) na osmnáct měsíců do vězení v II. nápravně-výchovné skupině. Tento tzv. proces s českým undergroundem měl přímý vliv na vznik Charty 77, kterou Jirous podepsal hned po návratu z vězení v září 1977. Po 37 dnech byl znovu zatčen a po obvinění z „pobuřování“ na výstavě J. Laciny, kde pronesl improvizovanou řeč, byl pro výtržnictví odsouzen zprvu na 8, po odvolání na 18 měsíců v II. NVS. V dubnu 1979 se jako esejista a iniciátor ihned zapojil do nezávislého kulturního života. Své texty publikoval zejména v novém samizdatovém časopise Vokno, které bylo v tehdejších poměrech rozmnožováno v ojediněle vysokém nákladu (v této době napsal také podstatnou část prózy Pravdivý příběh Plastic People). Na podzim 1981 byl spolu s F. Stárkem, M. Hýbkem a M. Fričem v souvislosti s touto činností zatčen a na základě „znaleckého" posudku V. Rzounka odsouzen na tři a půl roku v III. NVS a k následnému dvouletému ochrannému dohledu. Ve valdickém vězení vznikla sbírka Magorovy labutí písně, jejíž opis ještě před Jirousovým propuštěním propašoval z vězení J. Gruntorád, vězněný tam za nezávislou editorskou činnost (sbírka byla v roce 1985 odměněna Cenou Toma Stopparda). V říjnu 1988 byl s J. Tichým obviněn z útoku na státní orgán a orgán společenské organizace, když spoluručil za pravost podpisů pod peticí o zločinech 50. let a smrti Pavla Wonky, adresované státním orgánům. V březnu 1989 byl odsouzen k šestnácti měsícům v II. NVS. 25. 11. 1989 mu president republiky zbytek trestu prominul. Ivan M. Jirous žije na Vysočině v Prostředním Vydří.

Je autorem básnických sbírek Magorův ranní zpěv (1975), Magorova krabička (1979), Mládí nevykouřené (1980), Magorovo borágo (1981), Magorova mystická růže (1981), Magorovy labutí písně (1985), Ochranný dohled (1985), Magor dětem (1986), Magorovi ptáci (1987), Magorův Jeruzalém (1987) a Magorův soumrak (1988–1995).

Tiskem z nich vyšly Magorovy labutí písně (Mnichov, PmD 1986; 2. vyd. Purley, Rozmluvy 1989; 3. vyd. Praha, Libri prohibiti 1990), Magor dětem (Inverze – GLOBUS International 1991), Ochranný dohled (MAŤA 1997), Magorova mystická růže, Magorovo borágo, Magorův Jeruzalém a Magorovi ptáci (společně pod titulem první z nich, Vetus Via 1997). Souborné vydání bylo publikováno pod názvem Magorova summa (1998). Dále vyšly Jirousova korespondence psaná z vězení Magorovy dopisy (2005). V roce 2006 obdržel Seifertovu cenu. Lauerát Ceny Revolver Revue.

Revolver revue otiskla v č. 23/1993 Jirousovy básně z let 1985–1993, v č. 26/1994 předmluvu ke Sborníku pro Jana Lopatku a Andreje Stankoviče k jejich pětačtyřiceti se zpožděním dvou let (vyšlo v rámci bloku „Lopy, malý ničema“), v č. 35/1997 Jirousovu odpověď na anketu Bedřicha Placáka „Proč jsem podepsal Chartu 1977?“, v č. 41/1999 vzpomínku na pálení knih Bohumila Hrabala na Kampě.

Kritická Příloha Revolver Revue č. 10/1998 přinesla studii Martina Hyblera o knize Magorův zápisník, č. 1/1995 rozhovor o vztahu k výtvarnému umění, skupinovosti a výstavním provozu vedl s M. Jirousem Viktor Karlík a Jan Placák. V č. 11/1998 je publikována glosa Viktora Karlíka o Magorově zápisníku knize a o úrovni kunsthistorické kritiky, v č. 16/2000 esej Marka Vajchra o Jirousově básnické tvorbě (v č. 17/2000 na ni reagoval Martin Machovec).