Hana BOŘKOVCOVÁ

HANA BOŘKOVCOVÁ (rodným jménem Knappová, 1927–2009) začala v roce 1938 studovat na gymnáziu v Praze, po dvou letech však musela přejít do židovské měšťanské školy. V červenci 1943 byla s rodiči a bratrem trasnportována do Terezína, v říjnu 1944 byla celý její rodina transportována do Osvětimi, kde zahynul její otec a bratr. Prošla ženským pracovním lágrem Kurzbach, po evakuaci tábora zůstala společně s dalšími ženami a svou matkou ve městě Wohlau, kde se dočkala osvobození Rudou armádou. Po návratu do Prahy se Hana Knappová provdala za ing. arch. Aleše Bořkovce, s nímž měla pět dětí. Publikovala časopisecky od poloviny šedesátých let, v roce 1971 vydala knihu povídek Světýlka, dále se věnovala především psaní pro mládež. K událostem z období druhé světové války se vrací ve své poslední knize Soukromý rozhovor (2004).

V Revolver Revue bylo dílo Hany Bořkovcové představeno v č. 81/2010 komentovanými ukázkami z deníku z let 1940–1946, který v celku vyšel knižně pdo názvem Píšu a sešit mi leží na kolenou (ed. Michal Kosák, nakl. Plus 2011), recenze na knihu vyšla v RR č. 89/2012, ukázky z textů, jejichž knižní vydání se plánuje na rok 2014, vyšly v RR č. 93/2013.