Eduard LIMONOV

EDUARD LIMONOV (nar. 1943; vl. jm. Eduard Venjaminovič Savenko), narodil se v rodině komisaře NKVD. Mládí strávil v Charkově, kde se odehrává i jeho autobiograficky stylizovaná trilogie. Roku 1967 se přestěhoval do Moskvy, účastnil se uměleckého dění v neoficiální kultuře, psal verše. Roku 1974 odešel do emigrace – v New Yorku se pohyboval mezi členy punkové scény a avantgardisty. V Americe začal psát prozaické texty. Jeho nejznámější román Eto ja, Edička (To jsem já, Edička, 1979) údajně odmítlo vydat třicet dva nakladatelů. Roku 1979 vyšel také výbor Limonovovy poezie Russkoje (Ruské). Roku 1982 přesídlil do Paříže a aktivně se zapojil do tamních literárních kruhů. Od začátku devadesátých let žil opět v Moskvě, působil v Liberálně demokratické straně označované za nacionalistickou, která aktivně vystupovala proti režimu Vladimira Putina. Limonov podporoval srbskou politiku během války v bývalé Jugoslávii.

Revolver Revue č. 25/1994 otiskla ukázku z knihy povídek Koňjak „Napoleon“ (Koňak „Napoleon“).