Črty

SETKÁNÍ

Ladislav Klíma a paní Vanišová

 

Vždy mne překvapovalo, jak podrobně známe život K. H. Máchy a na druhé straně jak velmi mizivé je obecné povědomí o životech jiných básníků, básníků, kteří tak hluboce ovlivnili naši fantazii. Myslím tím především K. J. Erbena. Zatím jsem také nenašel podrobný životopis našeho největšího filosofa a spisovatele – Ladislava Klímy. Jeho vlastní je strohý a o řadě důležitých událostí se vůbec nezmiňuje. Zde je tedy malý příspěvek pro budoucí badatele:

V deníku Ladislava Klímy jsem se dočetl, že vycházel na dlouhé procházky z Horoušánek k Úvalům. Je tam rovněž zmínka o rodině Červenkových.

Na staré turistické mapě jsem tuto vesničku skutečně nedaleko Úval našel. Bylo to v roce 1955. Pozval jsem tehdy jednoho odpoledne své přátele, tanečnici z divadla ABC a jednoho neznámého básníka na výlet. Zastavili jsme se před cedulí Horoušánky. Šel tam právě nějaký starý pán. Zdvořile jsme se zeptali, zná-li rodinu Červenkových. Říkal, že těch rodin je tam několik a kterou tedy hledáme. Řekl jsem mu, že vlastně nehledáme přímo tuto rodinu, ale někoho, kdo by něco věděl o filosofovi Ladislavu Klímovi. Považoval jsem to ovšem za nepravděpodobné, protože od zápisu do deníku uplynulo více než třicet let.

„Jé, náš Ládík,“ radostně zvolal starý pán, „ten u nás bydlel a já mám jeho maminku za manželku,“ a hned nás pozval.

Byl to pan Vaniš. A samozřejmě nás překvapil. Teprve za chvilku jsme pochopili, že se jednalo o maminku nevlastní. I paní Vanišová měla radost, že může o Ládíkovi vyprávět. Říkala, že z Klímových obdivovatelů za ní jezdí jen pan Kabeš, v té době ministr financí. Pak nám ukázala okno místnosti, v níž Klíma bydlel. Bylo to naproti jejich domku.

Navštívil jsem pak rodinu Vanišových ještě několikrát a paní Vanišová vyprávěla. Ráda na Klímu vzpomínala. Pro ni to byl neobyčejně milý, pozorný a obětavý člověk, především však velice stydlivý. Jednou prý v nějakém podniku posadil pan Kodíček Klímovi na klín dámu lehčích mravů. Věděla z vyprávění, jak byl filosof uveden do rozpaků, jak se styděl. Vzpomínala, že se jednou koupali ve Vltavě – bylo to v době, kdy ještě bydleli v Modřanech – a ona se začala topit. Říkala, že již ztrácela vědomí a že to byl právě Ládík, který ji na poslední chvíli zachránil. Byla v té době již manželkou Klímova otce. Neměl jsem tehdy odvahu a známou novinářskou drzost vyptávat se na jejich intimní vztah. Je tak dobře znám z mytologií i řady dramat, kdy otec i syn milují jednu ženu. Vždy je to spojováno s tragédií. Když se však mladý filosof odstěhoval s manželkou svého otce, byl to právě otec, který jim pravidelně posílal peníze. Vyprávěla, že bydleli někde na Smíchově, pak ve Vršovicích a nakonec ve Švýcarsku ve vesnici Dreikirche (Treikirchen?). Stále intenzivně pracoval a po večerech jí četl z německých originálů plynule česky.

V té době již žádné rukopisy neměla. Věnovala mi několik fotografií Klímy, také svoji svatební a malý útržek papíru s několika poznámkami filosofa.

Když se po návratu do Čech provdala za pana Vaniše, odstěhovala se do Horoušánek. A milý Ládík bydlel u nich. Oba na něho s láskou vzpomínali.

 

Vysoké nad Jizerou      14. ledna 2003

 

 

Býti pozitivní!

Během dne vysílá televize řadu pořadů, které mají být mírně zábavné a mírně poučné. Jmenují se Sama doma, Prima jízda a snad i všelijak jinak.

Kdysi jsem také viděl pořad o vyučování angličtiny v USA. Lektorka říkala žákyni: Buď pozitivní!“ To nebyla rada, to byl přímo rozkaz. Cítil jsem, jak se žákyně chvěje strachy a snaží se ze všech sil, aby byla pozitivní.

Jako by ten příkaz chtěly plnit i moderátorky zmíněných pořadů. Stále nám vnucují svoji profesionální radost. Často se mezi řečí, v okamžicích, ve kterých pro to není žádný důvod, hlasitě smějí. Ony se neusmívají. Ony se skutečně hlasitě smějí. Často, pravidelně a dlouho.

Myslím, že nejsem sám, komu při tom jde mráz po zádech.

 

Vysoké nad Jizerou      24. 7. 2001

 

(Revolver Revue č. 66/2007)