Čerstvé RR noviny / komunismus – elity – dnešek!
15. 11. 2018

Již páté číslo speciálních RR novin vychází u příležitosti blížícího se Sympozia 8 s tématem komunismus – elity – dnešek a jsou jako obvykle zdarma k dispozici v redakci Revolver Revue, Unijazzu a na vybraných veřejných místech nejen v Praze. 

  • Anketa Babišovy Lidové noviny (ukázka na Bubínku Revolveru) – K českému nechumelismu (komentovaná koláž citátů z médií posledních let) – Ze vzpomínek překladatelky Věry Dvořákové – Portrét scenáristky a dokumentaristky Kristiny Vlachové – Rozhovor s Milanem Černochem, který v roce 1951 vystoupil z KŠČ – Pět básní Petra Kopty – Ze Sentencí Ladislava Dvořáka – a další. Více v editorialu: 

Toto číslo RR novin vychází u příležitosti Sympozia 8, které Revolver Revue pořádá ve spolupráci s nakladatelstvím Triáda a společností Post Bellum v úterý 27. listopadu 2018 v Praze. Celodenní setkání v prostorách Venuše ve Švehlovce je s volným vstupem otevřeno veřejnosti a koná se k letošním výročím let 1948 a 1968. Jeho relativně užší téma ohraničují pojmy komunismus – elity – dnešek, jichž se ve svých příspěvcích budou prostřednictvím konkrétních příkladů z rozličných oblastí i úhlů pohledu dotýkat vystupující různých generací a z různých oborů, historie, filosofie, politologie, uměnovědy, literární či divadelní historie a publicistiky. Součástí sympozia budou také diskuse a podvečerní komentovaná projekce vybraných filmových záznamů uchovávajících rozhovory s pamětníky. (Více zde.)

Na prvních stránkách těchto RR novin přinášíme rozsáhlou anketu: Před pěti lety zakoupil Andrej Babiš Lidové noviny, deník s dlouhoutradicí novinářské a intelektuální nezávislosti, zahrnující i období samizdatu – respondenti reflektují tuto akvizici a její důsledky. „Střet zájmů, ke kterému před pěti lety v Lidových novinách došlo, je učebnicový. Učebnicová mohla být také reakce novinářů a autorů, kteří v nich v době, kdy je Andrej Babiš kupoval, pracovali nebo do nich pravidelně přispívali. Bohužel nebyla“ – lze například číst v jedné z odpovědí. Viktor Karlík vychází ve své úvaze, která anketu doplňuje, ze samizdatové reklamy na někdejší LN a mimo jiné konstatuje, že „selhávání elit je zdá se jednou z českých životních jistot“. To nepochybně souvisí s tím, že zdejší elity jsou i v novodobé historii průběžně a za totalitních režimů byly obzvláště vystavovány různým zkouškám, jak o tom hovoří germanista a překladatel Jiří Stromšík v rozhovoru pro RR č. 65/2006, z něhož přetiskujeme pasáž, která má k tématu Sympozia 8 bezpochyby co říct, například: „Jistým specifikem českého komunismu, hlavně v padesátých letech, byla ovšem jeho mimořádná brutalita. K té přispěla asi ještě jedna česká tradice, která se obecně dá nazvat ‚plebejstvím‘. Sahá až do 19. století, je to ten kult lidu a lidovosti, který se pěstoval od obrození, ale i v avantgardě. […] Toto ‚hrdé plebejství‘ coby z nouze ctnost a s tím související extrémně nízké hodnocení kulturních forem (které jsou ‚nepřirozené‘ svou podstatou) pak vedlo v kulturní politice po osmačtyřicátém (a pak znovu po osmašedesátém) k totální plebejizaci až barbarizaci, jaká není srovnatelná, pokud vím, s žádnou jinou tzv. lidovou demokracií.“ Adam Drda je autorem příspěvku o českém „nechumelismu“ – tento další příznačný jev místní historie i současnosti, který daným slovem označil Bohumil Doležal, dokumentuje výběrem citátů ze zdejšího tisku od chvíle, kdy „po volbě proruského buranského prezidenta a především po nástupu bezskrupulózního oligarchy s komunistickou minulostí pronikl do politického života zhoubný nádor, který by změnil k horšímu každé demokratické zřízení, natož to slabé české.“ 

Stejně jako je důležité neignorovat a nebagatelizovat společenské jevy zhoubné a škodlivé, je třeba soustavně objevovat a připomínat příklady pozitivní, kterých ani v Čechách nebylo a není málo, jen na ně bývá zpravidla méně vidět, z důvodů, které byly a jsou nasnadě. Málokdo třeba ví, že inženýr Milan Černoch dokázal v roce 1951 opustit řady KSČ, o čemž v rozhovoru říká: „Dalo se vystoupit. Ale nebylo to zrovna příjemné. Těm straníkům na škole nešlo na rozum, proč to dělám, protože jim bylo jasné, že to nějak odskáču. Mně to taky bylo jasné, ovšem netušil jsem, co se přesně stane.“ Robert Krumphanzl připravil ukázku z chystané knihy vzpomínek, v nichž se překladatelka Věra Dvořáková vrací i k tzv. prověrkám na pražské filosofické fakultě po roce 1948: „Všichni jsme tušili, že hlavním bude požadavek státotvorného postoje, přitakání režimu. Až dosud jsme studovali svobodně, svobodně si volili témata, přednášky, svobodně mysleli, mluvili. Teď jsme měli být poprvé přinuceni ke ztrátě integrity a ke schizofrenii, jaká se pak stala na čtyřicet let běžným životním stylem. To bylo prostě nemyslitelné.“ Plurál zde bohužel patří nikoli většině, ale okruhu autorce tak či onak blízkých: k nim patřil především její životní druh, spisovatel Ladislav Dvořák, z jehož díla připomínáme několik „sentencí“, nebo spolužák Petr Kopta, překladatel a básník – pět z jeho básní rovněž otiskujeme. Podstatným životním zkouškám byli vystaveni umělci a příslušníci inteligence, pro které se obvykle užívá pojem elity, i po roce 1968 a za normalizace, byť okolnosti byly v té době zpravidla o poznání méně brutální než v padesátých letech. Jednou z těch, kterým se celý život příčilo ve veřejném životě přistupovat na kompromisy, byla filmařka Kristina Vlachová – v roce 1977, kdy její kolegové z uměleckého a kulturního světa masově podepisovali tzv. Antichartu, stála na začátku velmi slibné profesní kariéry, a přesto se dokázala zachovat jinak než oni, jak ukazuje její portrét, který čtenář v těchto RR novinách také najde. Přinejmenším při zpětném a celistvém pohledu na obdobná rozhodnutí vyvstávají spíš přínosy než nezbytné ztráty – ovšem z hlediska těch, kteří se shodnou, že v životě nakonec patrně nejvíc záleží na takových hodnotách, jako je třeba ta, jíž se říká čest nebo obyčejněji slušnost či dobré jméno. 

  • RR noviny / listopad 2018 připravili Terezie Pokorná, Adam Drda, Viktor Karlík a Robert Krumphanzl ve spolupráci s Editou Onuferovou a Terezou Šnellerovou. Grafická úprava Josefina Karlíková.