Balada o neztracený generaci

Jsme celkem

neztracená generace

jsme zkrátka a moudře

radost na pohled

my jsme ti skvělí

osumašedesátníci

co chtěli vypucovat svět

 

Nosili jsme

růže v poklopcích

a Lennona na kabátě

kouřili vše co vydávalo kouř

ve vlasech mívali korálky zlaté

 

Celý vesmír

byl zahumek od Woodstocku

kde Marcuse a Sartre

měli zahradničit

dobrej sex za pětník

divokej za šesťák

a nemuselo se běhat

či aerobicky cvičit

 

Teď jsme tady

o generaci dále

starší a plešatí

o nějaký ten rok

s rukou v kapse

a s nohou na pedále

nepřem se už s nikým

o pokrok

 

Jsme vnuci hrůzy

a děti zvůle

porodili jsme

tiché zoufání

vaříme čas a štěstí

v plastické smůle

zašantročili jsme

dětem troufání

 

Všechno

nás přesahuje

a všechno nám chybí

jsme trpaslíci bez Sněhurky

jsme trpaslíci

které stále někdo šidí

 

A teď si sedíme

na pobřeží rozumu

pod slunečníkem pověry

a svátku

čekáme na zlatou rybičku

na její moudrost

a na její zlatku

 

(Báseň z cyklu Balady za šesták a romance po korunce)

 

(Revolver Revue č. 36/1997)