Jsme celkem
neztracená generace
jsme zkrátka a moudře
radost na pohled
my jsme ti skvělí
osumašedesátníci
co chtěli vypucovat svět
Nosili jsme
růže v poklopcích
a Lennona na kabátě
kouřili vše co vydávalo kouř
ve vlasech mívali korálky zlaté
Celý vesmír
byl zahumek od Woodstocku
kde Marcuse a Sartre
měli zahradničit
dobrej sex za pětník
divokej za šesťák
a nemuselo se běhat
či aerobicky cvičit
Teď jsme tady
o generaci dále
starší a plešatí
o nějaký ten rok
s rukou v kapse
a s nohou na pedále
nepřem se už s nikým
o pokrok
Jsme vnuci hrůzy
a děti zvůle
porodili jsme
tiché zoufání
vaříme čas a štěstí
v plastické smůle
zašantročili jsme
dětem troufání
Všechno
nás přesahuje
a všechno nám chybí
jsme trpaslíci bez Sněhurky
jsme trpaslíci
které stále někdo šidí
A teď si sedíme
na pobřeží rozumu
pod slunečníkem pověry
a svátku
čekáme na zlatou rybičku
na její moudrost
a na její zlatku
(Báseň z cyklu Balady za šesták a romance po korunce)
(Revolver Revue č. 36/1997)
