Revolver Revue + DOX zvou na večer: BÁSNĚ, ZLOMKY A SKICI K JEANU ARTHURU RIMBAUDOVI

25.10.2021

Revolver Revue + DOX zvou na večer:
BÁSNĚ, ZLOMKY A SKICI K JEANU ARTHURU RIMBAUDOVI
10. 11. 2021, 19 h, DOX

Přesně v den, kdy uplyne 130 let od smrti Arthura Rimbauda, vystoupí ve vzducholodi Gulliver rimbaudovský znalec Miloslav Topinka a z jeho textů, překladů a dopisů svázaných s Rimbaudem bude číst Marie Málková. Předtím můžete navštívit výstavu Viktora Karlíka LITERATURA, na které jsou některá díla věnována právě Rimbaudovi.

  • vstupné 90 Kč, zvýhodněné vstupné na výstavu + program 180 Kč (platí v den konání akce od 17 h)
  • vstupenky na www.dox.cz, Poupětova 1, Praha 7

Program se koná v rámci Večerů RR, s podporou Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hl. města Prahy a Městské části Praha 1.

Revolver Revue + DOX zvou na večer: BÁSNĚ, ZLOMKY A SKICI K JEANU ARTHURU RIMBAUDOVI

Nová kniha – Šamanský růženec

13.10.2021

Dovolujeme si upozornit, že v Edici Revolver Revue právě vyšla nová kniha:

Ondřej Sekanina
Šamanský růženec

Základem literárního debutu Ondřeje Sekaniny Šamanský růženec se stala vyprávění La Inthonkaew (nar. asi 1980), pocházející z Thajska a žijící již téměř dvě desetiletí v Praze. Zde se začala věnovat výtvarné tvorbě, kterou lze řadit do oblasti outsider art – detaily z jejích maleb knihu volně doprovázejí. Próza je cyklem sto osmi vzpomínkových „vizí“ o její nevšední cestě. Šamanský růženec lze číst jako poutavé svědectví o životních podmínkách na okraji džungle, její drsnosti i spiritualitě, neobyčejných zvyklostech, společenských normách i mentalitě kultury pro nás stále exotické. Jednu z podstatných linií dobrodružného příběhu ale představuje také hrdinčino postupné a nesnadné objevování českého prostředí; to nahlíží stejně jako celý svět jedinečnou perspektivou ženy, jejímž otcem byl venkovský šaman. Především ale próza vyniká literárními kvalitami – lapidárním jazykem, hutnou a pestrou obrazivostí, dramatickými dějovými zvraty a sugestivním rytmem.

Ukázka zde.

Žádejte v dobrých knihkupectvích a za nejvýhodnější cenu zde. Zakoupíte-li si i další tituly či produkty z naší nabídky za více než 700 Kč, bude poštovné zdarma. Posíláme též přes Zásilkovnu a po Praze i kurýrní službou. Hodiny pro veřejnost v RR redakci (Hálkova 2, Praha 2) po + st 9–18. Recenzní výtisky žádejte na sekretariat@revolverrevue.cz.

Nová kniha – Šamanský růženec

LITERATURA V. Karlíka vystavena v DOXu

16.9.2021

Dovolujeme si upozornit, že LITERATURA Viktora Karlíka, které je věnována kniha z Edice RR, je nyní vystavena poprvé ve svém celku a trojrozměrné podobě v pražském DOXu. Výstava se koná
od 17. září 2021 do 9. ledna 2022.

LITERATURA V. Karlíka vystavena v DOXu

1. místo (NČKR, Krásná literatura) / Rimbaud

10.9.2021

Kniha „Vedle mne jste všichni jenom básníci“ získala v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 1. místo v kategorii Krásná literatura. Revolver Revue děkuje autorovi Miloslavu Topinkovi, že titul svěřil do její péče, Josefině Karlíkové za grafický design, Zdeňku Francovi za předtiskovou přípravu a také Martinu Loudovi z tiskárny Indigoprint za spolupráci! Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR a Nadace Český literární fond. 
 

1. místo (NČKR, Krásná literatura) / Rimbaud

Vyšla podzimní Revolver Revue!

7.9.2021

Dovolujeme si oznámit, že vyšlo letošní podzimní číslo Revolver Revue 124/2021!

Z obsahu:

Autor Čechy „nazývá ‚republikou duchů‘, tedy zemí, v níž duchové zcela dominují světské vládě, neboť každé politické rozhodnutí musí být nejprve schváleno jejich ‚tajným soudním dvorem‘. […] S neschopností Čechů rozhodovat se samostatně zjevně koresponduje fakt, že Pražský hrad už po mnoho let není sídlem žádné opravdové vlády, a zůstává natrvalo uzavřen,“ píše Marek Vajchr k jednomu z pozoruhodných děl neprávem zapomenutého muže, narozeného zřejmě roku 1690 do hraběcí rodiny usazené v Innsbrucku, který část svého díla vydal pod jménem Otto von Graben zum Stein – Vajchrův komentovaný výbor z jeho monumentální trilogie Rozpravy z říše duchů, z něhož přinášíme ukázku, vychází letos v Edici RR pod názvem Strašidelné Čechy. „Znamenalo to, že musel chodit tiše a téměř se nepropadat. Vůbec jsem nechápal, jak to dělá, o moc lehčí než já přeci nebyl. Něco ho na ostrovech nadnášelo,“ píše Martin Ryšavý ve svém novém románu Tundra a smrt, v mnohém navazujícím na jeho Cesty na Sibiř, z něhož rovněž otiskujeme ukázku. Leonid Dobyčin zmizel ze světa, snad v roce 1936, beze stop poté, co se stal v Rusku jednou z prvních obětí tažení proti autorům nepohodlným režimu; jeho výjimečné dílo je, nikoli pouze v Čechách objevováno teprve dlouho po smrti. Román Město En, který českému čtenáři představujeme úryvkem v překladu Hany Kosákové, napsal z vypravěčské perspektivy netuctového chlapce: „Kondraťjevová seskočila z houpacího křesla a rozběhla se k nám. Pochválili jsme jim zahrádku a vyšli s ní na malou verandu. Tam jsem uviděl knihu, která měla po okrajích vpisky. ‚Jak pro koho!‘, bylo napsáno chemickou tužkou a rozmazáno. – ‚Oho!‘ – ‚Tak pravil,‘ přečetla maman titul, ‚Zarathustra.‘“ Krátké prozaické záznamy nečekaně zesnulého básníka a překladatele Jiřího Červenky nesou název Banality. Jean-Gaspard Páleníček je autorem vzpomínkové prózy Tři cesty na Vysočinu, v níž reflektuje zdaleka ne jen setkávání s rodinou Zbyňka Hejdy, zážitek s I. M. Jirousem či výlet za Milošem Doležalem. Výbor z básní Vladislava Chodaseviče připravil Petr Borkovec. Současnými básníky čísla jsou Vojtěch Dlask a Jan Vozka.

Obrazy a objekty Marty Kolářové provází rozhovor Petra Hrušky, akvarely a jiné práce Kláry Stodolové komentuje Matěj Lipavský. „Když jsem topil ve Šternberském paláci, stávalo se často, že před šternberskými schody do kotelny přibrzdila šestsettrojka, zatroubila a vzápětí se rozrazila vrata a letěl pytel. Nikdy mě nenapadlo ty pytle jakkoliv řešit a podívat se, co vlastně celý roky pálím,“ vypráví Chrudoš Valoušek coby další autor cyklu Sedm. Ve své volné sérii pokračuje Petra Dočekalová a tentokrát se věnuje (digitálnímu) letteringu. Ve dvou příspěvcích je podstatnou postavou Karel Haloun, který tento podzim oslaví významné životní jubileum – v cyklu Ateliéry je ukázáno jeho současné pracoviště, sám pojednává nejen o jednom grafickém listu svého kolegy Michala Cihláře.

Velký portrét je věnován Růženě Vackové, historičce a teoretičce výtvarného umění, divadelní kritičce a statečné ženě, mnoho let vězněné nacisty i komunisty, od jejíhož narození letos uplynulo sto dvacet let. Barbora Čiháková svou esej o ní nazvala na první pohled překvapivě: Zpráva o radosti.

I toto číslo uzavírá kriticky Couleur.

K dostání v dobrých knihkupectvích + za obzvlášť příznivou cenu na RR e-shopu, kde můžete též využít nabídky předplatného pro celý letošní ročníkPři nákupu nad 700 Kč doprava zdarma, nebo při osobním odběru zdarma plakát nejen k 35 letům RR! Neváhejte a doplňte zásoby kulturní sebeobrany!

Vyšla podzimní Revolver Revue!

Léto s českou prózou z Revolveru – sleva 30 % a další výhody!

12.7.2021

Na letošní prázdniny nabízíme při nákupu přes náš e-shop či v redakci následující tituly se slevou 30 %. Při nákupu nad 700 Kč navíc doprava zdarma, nebo při osobním odběru zdarma plakát. Posíláme nejen běžnou poštou, ale též přes Zásilkovnu a po Praze i kurýrem. Neváhejte, objednávejte a čtěte! Revolver Revue = zdroj kulturní sebeobrany.

Martin BOŘKOVEC: Vědomost
Lukáš CSICSELY: Svátek
Jan ČUMLIVSKI: Union – Ideální stát
Borjana DODOVA: Inverzní kyvadlo
Jaroslav FORMÁNEK: Francouzský rok
Jaroslav FORMÁNEK: Škrábanice
Jaroslav FORMÁNEK: Morituri
Lucie HOLÁ: Příznaky
Radim LANGER: Manuály
Lubomír MARTÍNEK: Muškátový oříšek
Lubomír MARTÍNEK: Let želvy
Ivan MATOUŠEK: Oslava
Jan RYCHLÍK: Deník 1955
Martin RYŠAVÝ: Stanice Čtyřsloupový ostrov
Martin RYŠAVÝ: Cest na Sibiř
Martin RYŠAVÝ: Lesní chodci
Martin RYŠAVÝ: Vrač
Martin RYŠAVÝ: Zlaté vidění
Viktor ŠLAJCHRT: Bankrot
Dagmar URBÁNKOVÁ: Dům
Marek VAJCHR: Jména příběhu

Léto s českou prózou z Revolveru – sleva 30 % a další výhody!

Srdečně zveme: RR Večer Stankovičových

16.6.2021

Srdečně zveme:

RR Večer Stankovičových

Číst z textů bude Ivana Uhlířová, promluví jejich editoři Lucie Bartoňová, Robert Krumphanzl a Michael Špirit.

Úterý 22. června 19.00, knihovna Libri prohibiti na Senovážném náměstí 2.

Těšíme se na Vás!

 

Průběh akce dle aktuálních vládních opatření

S podporou Městské části Praha 1, Magistrátu hl. m. Praha a Ministerstva kultury ČR

Srdečně zveme: RR Večer Stankovičových

Srdečně zveme: RR Večer básníků

7.6.2021

Srdečně zveme:

RR Večer básníků

Rimbaud + Topinka, Hruška + Ljuca

Vystoupí Marie Málková a žijící autoři

Úterý 15. června 19.00, Skautský institut na Staroměstském náměstí 4/1 (prostor Studio)

Těšíme se na Vás!

 

Průběh akce dle aktuálních vládních opatření.

S podporou Městské části Praha 1, Magistrátu hl. m. Praha a  Ministerstva kultury ČR

Srdečně zveme: RR Večer básníků

Mimořádná červnová nabídka – Filip Topol!

3.6.2021

U příležitosti červnových výročí Filipa Topola nabízíme zdarma RR č. 95, která obsahuje dva rozhovory s ním, nebo RR č. 111 s jeho povídkou Co se vrací… k nákupu některé z těchto publikací jeho souputníků a blízkých: Jáchym Topol – Děsivý spřežení, Viktor Karlík – Podzemní práce / Ruce básníků, Ondřej Němec – Torzo, antologie U nás ve sklepě, Vít Kremlička – Tibetiana / Autentický kulovátor / Staré zpěvy, Petr Placák – Humoresky.

Pokud máte zájem, objednejte některou či více z uvedených knih a do poznámky napište, které z čísel RR Vám máme přibalit.

Při nákupu nad 700 Kč zdarma také doprava, nebo při osobním odběru plakát nejen k 35 letům RR!

Nově posíláme též přes Zásilkovnu a v rámci Prahy i kurýrem!

(foto Filip Topol, 1986, archiv RR, Ludvík Hradilek)

Mimořádná červnová nabídka – Filip Topol!

Vychází letní Revolver Revue!

31.5.2021

Dovolujeme si oznámit, že vyšlo letošní letní číslo Revolver Revue 123/2021!

K dostání v dobrých knihkupectvích + za obzvlášť příznivou cenu na RR e-shopu, kde můžete též využít nabídky předplatného pro celý letošní ročník. Při nákupu nad 700 Kč doprava zdarma, nebo při osobním odběru zdarma plakát nejen k 35 letům RR! Neváhejte a doplňte zásoby kulturní sebeobrany! Co letní RR přináší?

Také toto číslo kromě jiného představuje podstatné autory či díla světové literatury v Čechách kupodivu dosud neznámé. Novela Tříska z roku 1923, z níž publikujeme ukázku a jejíž celek by měl vyjít v Edici RR, mohla být v Rusku publikována poprvé až v roce 1989. Její autor Vladimir Zazubrin byl nejdřív vyloučen z bolševické strany a zhruba deset let poté se svou ženou zatčen NKVD a 1937/8 zastřelen. Pro téma nelidské revoluční mašinérie, která se obrací i proti vlastním stoupencům, našel jedinečný literární výraz. „Sklep čpí čerstvou krví, potom štiplavě lidskými výkaly. A všude mlha, mlha, kouř. Žárovky na stropě s úsilím valí své slepnoucí ohnivé oči. Chladným potem vlhnou stěny. V horečce se zmítá hliněná zem.“ Britský spisovatel a esejista James Graham Ballard (1930–2009) u nás sice neznámý není, ale česky dosud nevyšla jeho klíčová Výstava zrůdností, kterou William Burroughs charakterizoval jako „hlubokou, vážnou a zneklidňující knihu. Nesexuální kořeny sexuality jsou zde zkoumány s chirurgickou precisností. Automobilová havárie může sexuálně stimulovat víc než pornografický snímek. […] Hranice mezi vnitřními a vnějšími krajinami se bortí. Zemětřesení mohou vznikat ze seismických dmutí v lidské mysli. Celý náhodný svět industriálního věku se rozpadá do kryptických fragmentů.“ Ukázky pro RR vybral, přeložil a komentuje Josef Rauvolf.

„Byl zimní večer šestého ledna dva tisíce dvacet jedna, / když mně nečekaně zavolala Maya ze San Franciska, / a v tom jejím naléhavém tónu / byly slyšet nejrůznější hlasy americké poesie,“ zní začátek rozsáhlé básně Miroslava VodrážkyHana Kosáková je autorkou tří krátkých próz a Zdeněk Mitáček deníku z loňského roku. „Splíny se k máji nehodí. Situace se lepší. Náladu jsem si spravil při listování Herbářem Sándora Máraie, mám tu knížku rád, momentálně se nachází po ruce na stolku v obývacím pokoji, ve spodní přihrádce, na lehké natažení ruky od pohovky, na které trávím většinu volných dní,“ napsal v květnu.

„Je to něco jako deníkový záznam, i když ne tak docela, chybí tomu cykličnost, kázeň. Jsou to reflexe mých vnitřních stavů a pocitů a vznikají ve chvílích, kdy hrozí, že by můj vnitřní svět příliš převzal kontrolu,“ říká v rozhovoru ke svým fotografiím Filip Habart. Ondřej Sekanina uvádí kresby thajské malířky La Inthonkaew žijící v Čechách. „Při pohledu na jakýkoliv letteringový nápis umně skloubený s ilustrací z dílny House Industries se přeneseme v čase i prostoru, třeba do Kansasu osmdesátých let“ – Petra Dočekalová přibližuje čtenářům RR světoznámou písmolijnu, jejímž „posláním je hrdě pracovat s americkou estetikou, zachovat maximum z jejích tradičních prvků a při tom si užít hodně zábavy“. V rubrice Ateliéry je představeno pracoviště grafického designéra Petra Babáka. Do cyklu Sedm přispěl výtvarník, publicista a vůdčí osobnost Archivu výtvarného umění a databáze abART Jiří Hůla.

Velký rozhovor s Kazuko Sasaki, narozenou roku 1938 v Hirošimě, o životě v Japonsku od druhé světové války i o zkušenostech z Čech, kde žila a studovala a byla mj. svědkem okupace v roce 1968, připravili Anna Cima a Igor Cima.

Petr Fidelius je autorem eseje Co s tím naším „totalismem“? I toto číslo uzavírá kritický Couleur s texty věnovanými kulturním a společenským událostem a jevům poslední doby.
 

Vychází letní Revolver Revue!

Save the date / červnové Večery RR 15. 6. + 22. 6.

28.5.2021

Srdečně zveme:

Úterý 15. června 19.00 – Skautský institut na Staroměstském náměstí – Večer básníků. Rimbaud + Topinka, Hruška + Ljuca. Vystoupí Marie Málková a žijící autoři.

+

Úterý 22. června 19.00 – Libri prohibiti na Senovážném náměstí – Večer Stankovičových. Číst z jejich textů bude Ivana Uhlířová, promluví jejich editoři Lucie Bartoňová, Robert Krumphanzl a Michael Špirit.

Přijďte, těšíme se na Vás!

O opatřeních s ohledem na Vaše zdraví Vás budeme včas informovat dle aktuální situace.

S podporou Městské části Praha 1, Magistrátu hl. m. Praha a Ministerstva kultury ČR.

Chcete vědět, jaké jsou důvody politického marasmu v současných Čechách? Čtěte Doležalovy Události!

17.5.2021

Marasmus, do něhož se v posledních letech propadl český veřejný a zvláště politický život, má stejně dlouhé kořeny jako všudypřítomné buranství, v němž jsme dnes nuceni pobývat. Protože však tyto kořeny téměř nikdo systematicky nezkoumá, nepřipomíná a neanalyzuje, máme jen malou naději na zásadnější změnu: kdo se odmítá zabývat tím, co se v polistopadové minulosti dělalo špatně (a naopak nad tím pseudotolerantně mává rukou, aby si to s nikým nerozházel), může se těžko posouvat k lepšímu. Dlouholetá práce kritika a politologa Bohumila Doležala je nejen v tomto směru jedinečná: v roce 2000 založil internetový zápisník Události, v němž (vedle obsáhlejších komentářů, esejů a dalších textů) mnoho let každodenně zaznamenával a glosoval veřejné dění. Činil tak s mimořádnou erudicí, inteligencí, s humorem a adresně, dokázal si udržet nezávislost a neprovozoval kamarádšofty, obvyklé v tuzemském novinářském a kulturním provozu. V Edici Revolver Revue pak pod názvem Události před několika lety vyšel velký knižní výbor z Doležalova zápisníku. Kniha je stále v prodeji za cenu, příznivou snad každému, a s postupujícím časem získává na významu. Chcete vědět, jaká cesta vedla k ruskému vlivu v České republice? Chcete si připomenout, proč český stát a českou politiku ovládli političtí mafiáni v čele s oligarchou Andrejem Babišem a Milošem Zemanem? Chcete mít jasno v otázce, proč dnes například v radách veřejnoprávních médií zasedají lidé, kteří by v normálnější společnosti představovali jen bizarní okrajový úkaz? Čtěte Události. Drobná ukázka:

18. září • Místopředseda Poslanecké sněmovny Zaorálek vytáhl do boje proti české servilitě. Servilita se projevuje zejména ve vztahu k USA a vůbec ke „spojencům“. Samozřejmě, ke spojencům je třeba se chovat tak, aby nás koukali respektovat a moc si na nás nevyskakovali. V tomto vzájemném zápase o náležité respektování spočívá pro nás podstata spojenectví. […]
• Předseda KSČM Filip na jakémsi mítinku nemluvil o servilitě. Označil případnou základnu USA na našem území pěkně a přímo za nástroj zotročení našeho národa. Jak vidno, rozdíl mezi panem Zaorálkem a panem Filipem, mezi dnešní ČSSD a KSČM, je, řečeno marxisticko-leninskou terminologií, jen v kvantitě, ne v kvalitě. A ovšem v tom, že pan Zaorálek to říká z hlouposti, kdežto pan Filip to má promyšlené.
(2006)

10. října • Nepsal jsem o vraždě ruské novinářky Anny Politkovské, protože to je věc přehledná a jasná. Člověk se těžko brání podezření, zda si náhodou ruský režim nevypracoval velmi novou a velmi účinnou formu cenzury. Vycházela by ze slavné formulace soudruha Stalina: nět čelavěka – nět prablěmy. Zkušenost praví, že se nemusí vybít všichni, stačí pár a ostatní už si dají pozor. […]
(2006)

11. října • Prezident Putin prohlásil na adresu zavražděné ruské novinářky Politkovské, že se sice jedná o odporný zločin, ale vliv zavražděné na politické dění v Rusku byl minimální. Ovšemže: vliv Solženicyna a Sacharova na dění v rudém Rusku byl taky minimální. Vliv člověka, který hájí svobodu proti samoděržavému státním aparátu, je vždycky minimální. Člověk nesmí být maximalista. Minimální vliv v dobrém směru znamená tisíckrát víc než maximální vliv ve směru špatném. Když se to tak vezme, měl Ježíš ve své době ve srovnání se svým současníkem císařem Tiberiem taky minimální vliv.
(2006)

11. října • Zítra bude vyhlášen nositel Nobelovy ceny za literaturu. Nobelova cena za literaturu se většinou uděluje s výrazným přihlédnutím k morálnímu profilu laureáta (viz případ Jaroslava Seiferta). Mezi možnými kandidáty jsou turecký spisovatel Orhan Pamuk, který kritizoval genocidu Arménů a dostal se kvůli tomu v Turecku před soud (kritizovat v Turecku genocidu Arménů je něco podobného jako kritizovat u nás vyhnání sudetských Němců, s tím rozdílem, že tam se daleko víc daří prosazovat své právní představy lidem typu Benjamina Kurase a za kritiku se tam už zavírá). Dalším kandidátem je Milan Kundera, který u nás začal jako stalinista, pak se změnil v stalinistu s lidskou tváří, pak si ponechal lidskou tvář, s tou emigroval do Francie a své předchozí dílo prohlásil (jako čeští politici mnichovskou dohodu) za neexistující od samého počátku. Milan Kundera je ztělesněním nestydaté simulované amnézie, tak typické pro české prostředí. Pan Pamuk je statečný člověk. Měli by ji snad dostat oba dva, jako kdysi – v případě Nobelovy ceny za mír, ovšem – Kissinger a ten rudý vietnamský potentát (zapomněl jsem, jak se jmenoval), nebo Arafat a Šimon Perez. Vystihovalo by to princip multikulturality.
(2006)

12. října • Podle MfD je postoj komunistů, kteří „na první místo kladou tzv. vládu národní shody“ nevyzpytatelný. Nevyzpytatelný se postoj komunistů může zdát jen lidem, kteří by si od nich hrozně rádi slibovali něco dobrého. Pokud si připustíme, že od komunistů se nikdy ničeho dobrého nadít nemůžeme, bude jejich postoj naprosto transparentní. Jde jim o to co nejvíc posílit svou pozici a zároveň co nejvíc oslabit dosud vratkou demokracii v ČR.
(2006)

8. listopadu • V Německu zemřel někdejší šéf dederonské špionáže Markus Wolf. České noviny se rozplývají nad jeho odborností. Je třeba jasně říci, že to byl schopný lump a že měl na rukou krev spousty lidí. To lumpovství je třeba jaksi vytknout před závorku, schopnost přijde na řadu až v druhé řadě a spíš jako přitěžující okolnost. Jedinou zásluhou, kterou jsem schopný mu uznat, je, že víceméně nechtě vypudil z aktivní politiky Willyho Brandta. Za to nepochybně dostane (jak se to v jedné Haškově povídce stalo jakémusi zavrženci) v pekle jednou za tisíc let do pusy kostičku ledu.
(2006)

18. listopadu • Paní předsedkyně Sdružení obrany spotřebitelů ČR vypočítává v MfD přednosti potravin z doby před převratem: existovaly závazné normy, masné výrobky byly z masa a barvily se dobytčí krví, do sýrů se nedávaly rostlinné tuky, v jogurtech bylo dvojnásobné množství sušiny než dnes a nenastavovaly se škrobem či želatinou… atd. To vše mělo jen jednu jedinou nevýhodu: nedalo se to žrát.
(2006)

24. listopadu • Na poměrně zastrčeném místě otisklo Právo příspěvek svého nového zahraničního přispěvatele Vladimira Putina (autor je t. č. ruským prezidentem). Pan prezident je mj. proti vytváření nových dělicích čar napříč Evropou (ovšem, ty by zkomplikovaly tradiční ruskou politiku, „jakmile začnou být nepozorní, sežer toho, kdo je momentálně nejblíž“) a je pro zajištění volného pohybu osob (asi takového, jaký nastal směrem z východu 21. srpna 1968?). Taky řeči o tom, že „nemůžeme přepsat dějiny“ (to možná pan prezident pochytil od českých křenologů) a že „musíme společně vytvářet dějiny Ruska a Evropy coby partnerů a spojenců“, vzbuzují jakési obavy. Vztahy evropských zemí s Ruskem by jistě měly být ty nejlepší, ale to by Rusko nesmělo provozovat politiku, kterou lze bez velkého přehánění nazvat „brežněvismus s lidskou tváří“.
(2006)

8. ledna • Německý „extrémní běžec“, který se pokouší oběhnout během jednoho roku celý svět, utrpěl v Česku významný nezdar: v Kladně mu kdosi ukradl z doprovodného vozidla veškerou výbavu včetně podvlékaček. Přesto se nehodlá vzdát. Absolvoval už mj. 700 km běhu bojujícím Irákem, ale ani tam se mu něco podobného nestalo. Zase jsme jednou jedničky.
(2007)

9. ledna • Další zpráva z Boratova Kazachstánu: německý běžec, který si pro cestu kolem zeměkoule nepromyšleně zvolil trasu přes Českou republiku (kolem zeměkoule se dá přece běhat i přes Rakousko), byl u nás již podruhé okraden, tentokrát v Příbrami. Povede se to i do třetice, nebo stačí včas utéct?
(2007)

10. ledna • Údajný německý běžec kolem zeměkoule odhalil své ledví. Přiznal, že jeho matka je z Karlových Varů, a poté uprchl u našich Českých Velenic přes hranice do Rakouska. Vida, Sudeťák. Právem byl českými vlastenci okraden. Vzali si jen to, co jim podle dohody o reparacích z roku 1946 (nebo 1947?) náleží.
(2007)

22. června • V severovýchodních Čechách se objevil nebezpečný virus ptačí chřipky. Následuje hromadné vybíjení drůbeže. Tisíce ptáků jsou ve speciálních kontejnerech usmrcovány plynem. Opatření je racionální, chápu samozřejmě jeho důvody. Neumíme si jinak pomoci. Stejně je ale z té drůbeží Osvětimi cítit strašná neúcta k životu a mám strach, že nezůstane bez trestu.
(2007)

21. května • Ohavná bolševická kýčovitá pohádka Pyšná princezna se natáčela v sudetoněmeckém mlýně! Totiž u Jetřichovic v Českém Švýcarsku. Aby jej udělali opticky a vlastenecky přitažlivější, zdemolovali napřed přilehlý hotel a pak mlýn stavitelsky počeštili. Po dokončení filmu usoudili, že splnil svou historickou úlohu, a tak dnes z něho stojí už jen obvodové zdi. Ty byly letos z rozhodnutí ministerstva kultury prohlášeny národní památkou. Tomu se už nelze ani smát.
(2007)

11. srpna • Exministr kultury Jandák je vášnivý sběratel: jeho zahradu zdobí mj. židovský náhrobek z konce 19. století. Je to projev strašidelného buranství.
(2007)

13. května • V médiích se halasně oslavují úspěchy komunistického Československa na světové výstavě v Bruselu v roce 1958. V této souvislosti je třeba říci, že se tehdy režim vzchopil, zmobilizoval poslední rezervy, které ČSR zbyly z dřívějších lepších dob a zorganizoval obludnou potěmkiniádu, která na Západě ještě udělala dojem (za pět šest let už by to bylo bývalo technicky nemožné) a on to mohl propagandisticky využít doma, v době, kdy […] tisíce politických vězňů živořilo v jeho koncentrácích. Vzniká otázka, co se má stát s ohavnou renovovanou budovou „bruselské restaurace“: ať z ní udělají muzeum této ohavné šaškárny, na téma „bolševická propaganda a bolševická skutečnost anno 1958“. A v jednom koutku nechť zřídí místo restaurace standardní závodní jídelnu z té doby.
(2008)

12. června • Podle CVVM jsou dvě třetiny Čechů pro znovuzavedení trestu smrti, jen jedna třetina proti. To je nadějné, pro trest smrti je stejný počet lidí jako proti americké radarové základně (možná to nejsou ti samí, ale množiny se nepochybně aspoň překrývají už jen vzhledem k hojnému počtu komunistů mezi odpůrci základny). […] Vzhůru, občané! Zbavme se Američanů a můžeme začít stavět šibenice.
(2008)

6. srpna • Podle Václava Klause by Miloš Zeman post prezidenta určitě zvládl, kdyby ho v roce 2013 zvolili. Myslím, že se dá poněkud opatrněji říci, že by ještě umocnil to, co do funkce vnesl jeho předchůdce a nynější přímluvce. Jinak připomínám slova prezidentského kandidáta anno 2013 z dnešního Práva: „Neboť v každé zemi, v každé době a v každé politické straně není nic horšího než ctižádostivý a sebevědomý blbec.“ Perfektní.
(2008)

12. prosince • Ruský prezident Putin, zřejmě zmožen sentimentálním i vzpomínkami na vlastní mládí, pojmenoval jakýsi horský štít „Hora ruských kontrarozvědčíků“. Doufám, že po změně vládní garnitury budeme mít něco podobného i u nás, abychom uctili mj. řadu nevinných agentů StB, kteří se stali za vlády „tržních komsomolců“ obětí nevybíravých štvanic. Jen název je příliš dlouhý a neohrabaný, pro naše poměry bych doporučoval stručnou a výstižnou zkratku: „Fízlberg“. Nebylo by možné tak přejmenovat Říp?
(2008)

18. srpna • ČR před několika měsíci vyhostila pro špionáž dva ruské diplomaty. Akce proběhla decentně a potichu. Rusové odpověděli způsobem, který je pro ně nejpozději od VŘSR standardním, tj. recipročně vypověděli dva české diplomaty. Pak bylo nějaký čas ticho po pěšině. Až nyní ruský ministr zahraničí Lavrov (vypadá jako klon nebožtíka Andreje Gromyka a jistě to nebude náhoda) spustil křik o tom, že český králík už zase provokuje ruského krokodýla. Je to ze strany ČR „další provokace“. Tak jsou zvyklé autokratické režimy jednat s těmi, které považují za jednoznačně slabší. Tak kdysi jednal s ČSR Hitler. ČSR ho taky soustavně „provokovala“, takže ji musel převálcovat. Tenkrát se to stalo za blahovolného přihlížení západních spojenců. Jak tomu bude dnes? V ČR v současné době působí asi 200 ruských diplomatů, české tajné služby prý odhadují, že zhruba dvě třetiny z nich jsou ve skutečnosti pracovníci ruské rozvědky. Až jich ČR vypoví pro špionáž polovinu, nezbude na české ambasádě v Moskvě ani noha.
(2009)

17. září • Mladá fronta Dnes by se snad měla spíš jmenovat Hlas lidu. Tentokrát shromáždila hlasy pracujících […] na téma „politici jsou sviňáci“. Lidů je celkem patnáct a až na jednoho (vlastně jednu) si notují. Politici, ty kurvy, neberou ohled na názory obyčejných lidí (tváří v tvář této formulaci se i já cítím být „neobyčejným člověkem“, což je ovšem synonymum pro „zaprodanec a samozvanec“), není tam nikdo, komu by se dalo věřit, měli by se sebrat a vypadnout, kdyby jim měli vzkázat, co si o nich myslí, bylo by to sprosté. Zklamali národ, „úřednická vláda“ by byla mnohem rozumnější (parlament je zbytečný, úředníci by dělali přesně to, co chce lid, tj. ten, který /představuji/ „já“). A všichni by měli spolupracovat a dodržovat dohody: ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc, nebo jak je to v té blbé písni. To, co Mladá fronta Dnes prosazuje, je populistické šíření nenávisti k demokracii a lynčerských nálad. Zkrátka hnus.
(2009)

29. prosince • Zemřel známý herec Jaroslav Moučka. V Právu píší, že „byl představitelem bodrých lidových typů“. Zbývá doplnit: zejména těch, na něž se vztahuje zákon 451/1991 Sb. ze dne 4. října 1991, kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České Republiky.
(2009)

13. dubna • Věci veřejné chtějí zrušit poplatky ve zdravotnictví, přidat učitelům, potlačit korupci nasazením agentů-provokatérů a zavést v parlamentu prohibici. Ještě by měli přidat slib, že zvýší Sněžku o dvě stě metrů a bude to dokonalé.
(2010)

1. listopadu • Kolem našich silnic zbývá po komunálních a senátních volbách spousta billboardů. Některé, zřejmě z antipropagační dílny ČSSD (vedení Strany zelených a v pozadí zlotřilý Kalousek coby dinosaurus) mi už dlouho pijí krev svou blbostí. Možná, že jsou tak pitomé schválně, kdysi mi nějaký odborník na reklamu vysvětloval, že reklama musí být stupidní, jinak si člověk zapamatuje story, ale zapomene, co story propaguje […]. Jiný odborník na reklamu dnes v Lidových novinách upozorňuje, že čím zapadlejší billboard, tím déle na něm politik vydrží, protože reklama se přelepuje jen další reklamou a o zapadlé reklamní plochy není zájem. S hrůzou si představuji, až za deset let, pokud tu ještě budu a budu pohyblivý, což je krajně nepravděpodobné, narazím na nějaké opuštěné mýtince hluboko v lese na deset let starý billboard s Jiřím Paroubkem, nebo dokonce dvacet let starý billboard s Petrem Pithartem. Bude to strašidelné, jako když se v té Bradburyho povídce vynoří před majákem na pobřeží předpotopní ještěr.
(2010)

1. července • Česká politika si sama vyrábí problémy, jako by neměla dost těch, co vznikají samy od sebe. Například oživila opět přímou volbu prezidenta. Samozřejmě, je to projev přímé demokracie. Nemohu se zbavit dojmu, že kromě toho to je blbost.
(2011)

13. července • Dnešní Salon Práva přináší otřesný rozhovor s Petrem Pithartem, t. č. místopředsedou Senátu. Pořizovatel, Zbyněk Vlasák, seznamuje veřejnost se svými názory („Po převratu jsou nám servírovány umělé obrazy“, rozuměj normalizace, „na těch obrazech se podílely i polistopadové elity, které se rekrutovaly z prostředí disentu a exilu a které vnímaly většinovou společnost velmi zjednodušeně“, „u nás v devadesátých letech došlo k zásadnímu rozpojení s minulostí“, „zrodila se vlna antikomunismu, která vynesla Václava Klause k moci“). Petr Pithart ochotně kývá a ještě to rozvíjí. Na prvních dvou Vlasákových tezích by mohlo něco být, kdyby poté nenásledovaly další dvě, z nichž plyne, že budeme rehabilitovat „socialismus“, a v rámci něho zjevně i normalizaci. Petr Pithart je dobrý lakmusový papírek, chytá vždycky politický vítr, od doby, kdy byl komunistou s lidskou tváří, přes OH a posléze KDU-ČSL. Budeme tedy částečně rehabilitovat i Husáka, nebylo tehdy přece všechno špatné. Tahle ideová atmosféra mi trochu připomíná druhou republiku, jenže tu není široko daleko žádný Hitler a nepotkal nás žádný Mnichov. Máme jen dosti nemožnou vládní koalici. Je to důvod k takovému návratu do minulosti?
(2011)

14. října • Včera se slavil Mezinárodní den chleba, dočetl jsem se rovněž v MfD. Kromě toho prý existuje Mezinárodní den ptačího zpěvu, Světový den polibku, venkovanek, toalet… Je to trochu nepřehledné, nedaly by se ty všechny dny zhustit do jednoho, totiž do Mezinárodního dne kokotin?
(2011)

14. listopadu • Václav Moravec si pozval do svého nedělního diskusního pořadu Andreje Babiše a udělal mu docela slušné PR. Jednak tím pozváním a jednak tím, že se mu vůbec nepodařilo ho zvládnout. Pan Babiš se představoval jako „rozhořčený“ (to teď frčí; a když je rozhořčený zároveň taky movitý, dokáže se už nějak prosadit). Jeho nepřítelem jsou nejen velké politické strany zleva i zprava, ale i služebná média (tj. pan Moravec). […] Pan Babiš je daleko větší nebezpečí pro nestabilní českou demokracii než klauniády a masopustní reje na Hradě a v podhradí. Vyvaroval se totiž té chyby, kterou kdysi udělala iniciativa „Děkujeme, odejděte“, když se nedokázala distancovat nejen od Zemana a Klause, ale taky od Havla a změnila se v havlovskou lobby.
(2011)

26. listopadu • Mladá fronta Dnes přinesla rozsáhlý rozhovor Jiřího Kubíka s Andrejem Babišem. Je hezké, jak se panu Babišovi MfD nezištně a obětavě stará o PR. Pan Babiš se mj. pozastavuje nad tím, jak stereotypně to v české politice chodí: „čtyři pět parlamentních stran se různě seskupí do nové koalice a opozice a pojedou dál ve starých kolejích“. Stát by podle něho měli řídit „lidi, kteří jsou v reálném životě, kteří něco dokázali, kteří do politiky nejdou, aby zbohatli, aby byli v časopisech a léčili si své ego“. Chtěl bych upozornit, že stereotyp, který pan Babiš popisuje, byl ve 20. století výrazně narušen např. v roce 1933 u našich západních sousedů a v roce 1948 u nás. Následky nebyly nic moc.
(2011)

Připravil Adam Drda.

 

Chcete vědět, jaké jsou důvody politického marasmu v současných Čechách? Čtěte Doležalovy Události!

Tematická květnová nabídka – RR plakát s motivem Pražského hradu za výhodnou cenu!

2.5.2021

Neváhejte, nabídka časově i početně omezena: Velký plakát s motivem Pražského hradu nabízíme v květnových dnech za pouhých 100 Kč (namísto obvyklých 150 Kč), v menším formátu za 50 Kč (namísto obvyklých 100 Kč).

(Plus poštovné, zásilku nelze kombinovat s objednávkou RR publikací. Osobní odběr zdarma.)

Nově posíláme nejen přes Českou poštu, ale též přes Zásilkovnu, případně v Praze kurýrní službou!

Tematická květnová nabídka – RR plakát s motivem Pražského hradu za výhodnou cenu!

Mimořádná nabídka u příležitosti narozenin Pavla Zajíčka

15.4.2021

K významnému výročí nabízíme do konce dubna omezený počet 15 kusů tašek s motivem z proslulého oslavencova textu + Revolver Revue č. 95rozsáhlou obrazovo-textovou koláží, která vznikla u příležitosti udělení Ceny RR + Revolver Revue č. 99 se samostatně neprodejnou přílohou, jíž je Zajíčkova Jedna věta – to všech za pouhých 150 Kč. V online objednávce stačí dát do košíku pouze tašku, automaticky dostanete balíček (osobní odběr zdarma, jinak standardní poštovné).

Neváhejte a oslavujte!

Mimořádná nabídka u příležitosti narozenin Pavla Zajíčka

Vyšla jarní Revolver Revue!

16.3.2021

Dovolujeme si oznámit, že vyšlo letošní jarní číslo Revolver Revue 122/2021!

K dostání v dobrých knihkupectvích/e-shopech + za obzvlášť příznivou cenu na RR e-shopu, kde můžete též využít nabídky předplatného pro celý letošní ročník a rovněž březnové akce (vybraná starší čísla RR za pouhých 60 Kč!). Při nákupu nad 700 Kč doprava zdarma, nebo při osobním odběru zdarma plakát nejen k 35 letům RR! Neváhejte, doplňte zásoby kulturní sebeobrany pro sebe či své blízké – a zároveň tak podpořte další RR existenci! Co jarní RR přináší:

Básně z poslední doby v ní zveřejňují Jaromír Typlt a J. H. Krchovský: „Od dětství trpěl jsem pocity viny: / všichni jsou normální, jen já jsem jiný… / dozrál jsem k úlevě (nevelké…) vloni: / vždyť já jsem v pořádku! Jiní jsou oni“. Štěpán Hamajda je autorem Sonetů. „Můj kraj je jako poutač na dort z dětských nehtů. Ale na konci měst opravdu rostou děsivé slumy plné nebožáků, kteří se chytí na slogan ČISTÁ PŘÍRODA NA KRAJI MĚSTA / NÁJEM JIŽ OD 700 na metr čtverečný. Na billboardu je hipster, jehož měsíční příjem pohltí vydávání rebelských plakátů a masáž kníru a polobotek, které nosí aspoň proto, aby se z úcty ke světu odlišil od jiných polobotek,“ píše Patrik Linhart v jedné ze svých měsíčních povídek z loňského roku. Martin Mařík je autorem prózy Olympos Mons: privátní genocida, z níž publikujeme ukázku. Netradičně přistoupil k rubrice Sedm Jakub Guziur: vybral a komentuje sedm výjimečných děl z oblasti konkrétní poezie.

Kanadskou spisovatelku Danielle Dussault představují její české překladatelky Věra Koubová a Zuzana Šťastná výběrem ze dvou rozsáhlejších textů Mosty (Ve spojení s Prahou) a Libera me. V jednom z nich čteme: „Zatímco se slunce ještě zdráhá vyjít nad Prahu, vypráví potrubí této velké budovy příběhy noci. Nezvučný praskot, přidušené mumlání, chraplavá zakašlání, lupání kloubů: z nitra bytů procitá celý shluk hluků. Člověk by uvěřil, že se tu v těch roztroušených zvucích schází veškerý život. Rozličné a rozčeřené ranní tóny vyprávějí lépe než kdo jiný o soukromém životě Pražanů.“

Pátá část volného cyklu, ve kterém Robert Krumphanzl zpřístupňuje a komentuje texty a dokumenty související s činností aktivisty a myslitele, klinického psychologa, překladatele, editora a publicisty Jiřího Němce (1932–2001), a jejich prostřednictvím odkrývá širší bohaté vrstvy české kultury a myšlení kultivované navzdory komunistické totalitě, se týká Martina Heideggera, jeho překladů do češtiny i další recepce.

Pavel Šmíd nazval cyklus svých maleb Lenin – pokus o zlidštění. Jeho kolega, působící i pod pseudonymem Huck Finn, představuje část své práce na „obrazech pomnožných pohledů“. Karel Haloun je autorem obrazovo-textové vzpomínky na pozoruhodné muzeum neónů. Petra Dočekalová se v další části svého seriálu věnuje komiksovému letteringu. Rubrika Ateliéry tentokrát přibližuje pracoviště Petra Maliny.

V kritickém Couleuru recenzuje Marek Vajchr knihu Jana Nováka o Milanu Kunderovi, Barbora Čiháková svazek díla Ivo Vodseďálka a Tereza Šnellerová novou prózu Jiřího Hájíčka. Pavla Pečinková klade otázky nad retrospektivou Mikuláše Medka v Národní galerii a Emma Hanzlíková píše o tvorbě Olgy Karlíkové v souvislosti s její nedávnou výstavou a monografií. Tereza Marečková referuje o zážitku z online přenosu dosud posledního ročníku Pražského festivalu německého divadla, Veronika Tuckerová se účastnila online oslavy sto devadesátých narozenin Emily Dickinsonové. Daniel Vojtěch vede nad rozhovorem Milana Sobotky v časopise A2 úvahu s titulem Mravnost nade vše, jiný text byl podnícen jedním číslem časopisu Host. Viktor Karlík se vrací k živému odkazu básnířky Jiřiny Haukové, od jejíž smrti uplynulo patnáct let.

Vyšla jarní Revolver Revue!

Mimořádná březnová nabídka

4.3.2021

Pro radost, inspiraci i doplnění zásob kulturní sebeobrany!

Vybraná starší čísla (81–99) včetně mnoha samostatně neprodejných příloh (CD Martin Ryšavý čte Vrač, DVD s filmy Jana Foukala Egon Bondy a The Making of, Jedna věta Pavla Zajíčka, Petra Hrušky, Pavla Kolmačky a dalších) za pouhých 60 Kč!

K nákupu nad 700 Kč doprava nebo plakát 35 let RR zdarma. Neváhejte a objednávejte!

Mimořádná březnová nabídka

Předplatíte a podpoříte?

18.2.2021

Máte už na tento rok předplatné?

Jaro je na dohled na dohled a s ním i první letošní číslo!

Pokud Revolver Revue předplatíte sobě nebo druhému, přispějete v nesnadné době nejsnadnějším způsobem k další existenci časopisu s mimořádnou tradicí a získáte s čerstvým ročníkem za nejvýhodnějších podmínek další munici pro kulturní sebeobranu!

Časy se mění, Revolver Revue dělá svou práci dál. Buďte s ní.

 

Předplatíte a podpoříte?

Za ročníkem 2020

15.1.2021

Dřív než ohlásíme první letošní číslo Revolver Revue a první letošní svazek Edice RR, vracíme se ještě k některým položkám minulého výročního ročníku – pokud unikly Vaší pozornosti a máte o ně zájem, lze je stále žádat v naší redakci, na e-shopu RR nebo v dobrých knihkupectvích.

V RR č. 118 vyšlo velké životní interview s Paulem Wilsonem, překladatelem, publicistou, editorem, vydavatelem a někdejším členem skupiny The Plastic People of the Universe, které je poutavým svědectvím o jedinečné životní cestě svobodného západního intelektuála, vnímavě otevřeného podstatným, i když mnohdy nenápadným možnostem a výzvám, druhou polovinou 20. a prvními dekádami 21. století. V daném čísle jsme vydali i pronikavou a užitečnou esej Petra Fidelia s názvem Byla normalizace normální? V RR č. 119 byl publikován rozsáhlý vlastní životopis J. I. Jaroslavské-Markonové, znepokojivý text na hranici žánrů, v němž těžko zařaditelná vzdorná intelektuálka, která zvolila život na okraji a mnohdy přímo v podsvětí a nakonec byla ve čtyřiatřiceti letech odsouzena k trestu smrti v GULAGu, osobitě reflektuje svůj osud; její životopisná próza u nás vyšla spolu s výpovědí svědka hromadných poprav na Sekyrné hoře a dalšími dokumenty. Ve stejném čísle lze najít podstatný blok o malíři Otakaru Slavíkovi, s reprodukcemi vybraných děl, esejí Pavly Pečinkové a rozhovorem s Duňou Slavíkovou, nebo pokračování ankety o Bedřichu Fučíkovi či esej Mirka Vodrážky o Bondym, Babišovi a ideálním publiku narativu. Letní číslo 120 obsahuje třeba rozsáhlé vzpomínky Olgy Stankovičové, pojednávájící o životě s Andrejem Stankovičem, jejich zájmech i práci, lidských i zvířecích přátelích, ale také i těch, co na ně v dobách disentu donášeli, nebo dopisy Vitálie Cuif-Rimbaudové, matky Jeana Arthura, adresované Stéphanu Mallarméovi a dceři Isabelle. Zimní RR 121 přinesla obsáhlou koláž vzpomínek, reflexí, dokumentů a fotografií, věnovaných, kritičce umění a kurátorce Ludmile Vachtové, mimořádné osobnosti nejen české kultury, která loni opustila tento svět. Vyšly zde i Vězeňské sešity L. F. Célina nebo interview s Christianem Berstem, francouzským sběratelem a galeristou zaměřeným na art brut. Všechna čísla pak samozřejmě obsahovala řadu čerstvých literárních i výtvarných prácí vybraných autorů zdejšího i zahraničního původu, o nichž se domníváme, že přežijí pěnu dní, také typografický seriál Petry Dočekalové a další pravidelné rubriky, stejně jako couleurové reflexe aktuálního kulturního dění.

Edice RR se vloni rozrostla o šest knih: velkou monografii mimořádného výtvarníka Jiřího Kubového Absolutní krajina / Absolute Landscape, svazek krátkých prozaických textů Petra Hrušky V závalu, Jednu větu básníka Adina Ljucy a také Jednu větu výtvarníka Chrudoše Valouška, textově i obrazově rozšířené vydání knižní eseje Miloslava TopinkyJeanu Arthuru Rimbaudovi „Vedle mne jste všichni jenom básníci“knihu reflexí a dokumentů, podávajících plastický obraz o básnickém, kritickém, publicistickém, badatelském a společenském působení i osobnosti Andreje Stankoviče.

Kromě toho jsme pro zájemce připravili nové oblíbené kolekce triktašek a rovněž plakát nejen k 35 letům RR.

Na další s Vámi se těšíme v roce letošním!
 

 

Za ročníkem 2020

Dík a přání

30.12.2020

Děkujeme všem, kdo tak či onak přispěli k tomu, že Revolver Revue završila další, třicátý pátý rok své nesamozřejmé existence, a přejeme vše dobré do roku dalšího!

Redakce RR

 

Dík a přání