Společné prohlášení Klubu na obranu demokracie, Svobodného fóra a někdejších účastníků předlistopadové nezávislé skupiny Demokratická iniciativa
V těchto dnech uplyne sedmdesát let od kapitulace nacistického Německa a od příchodu sovětských vojáků do Prahy. Byli jsme zbaveni smrtelného ohrožení. To, co pak následovalo, však znamenalo významný obrat v našich dějinách. Naše země byla násilně vytržena z prostředí, v němž se doposud odehrávaly její dějiny, a vržena do prostředí o hodně primitivnějšího a zaostalejšího.
Za předlistopadového režimu bylo výročí příležitostí pro nesnesitelně duté oslavy a řinčení zbraní. Potvrzovalo se tak vždy znovu „věčné“ začlenění naší země do ruského komunistického impéria.
Po listopadu 1989 oslavy čím dál tím víc sloužily k přehlušení nepříjemných otázek, k potlačení otevřeného, věcného a kritického přemýšlení o tom, co se v roce 1945 a bezprostředně poté vlastně stalo a co to znamená pro dnešek.
Připomeňme si proto znovu události, které květnu 1945 předcházely, i to, co vzápětí následovalo.
Druhá světová válka zastihla západní demokratické státy nepřipravené. Tváří tvář smrtelnému nebezpečí, které pro ně znamenalo nacistické Německo a jeho spojenci, jim nezbylo než se spojit se zaostalou Stalinovou despocií. Toto spojenectví bylo logické: Hitler Rusko zákeřně přepadl a pokusil se je zničit.
Spojenectví západních demokracií a Stalinova Ruska mělo ovšem smysl jen jako dočasné spojenectví dílčích zájmů, ne jako spojenectví idejí a zásad. Západní demokracie a stalinské Rusko se nemohly shodnout ani na společném pojetí spravedlnosti, ani na budoucím uspořádání poválečného světa. Rozsáhlé oblasti střední a středovýchodní Evropy se záhy staly ruskou kořistí. Je nepochybné, že se na tom neblahém vývoji svou slabostí ve větší nebo menší míře spolupodílely i postižené země, to však vůbec nezbavuje stalinské Rusko zodpovědnosti za jejich přičlenění k impériu a jejich následnou čtyřicetiletou devastaci.
Mír, který následoval, byl problematický a labilní. Ne náhodou se mu říkalo „studená válka“. Mluvit v této souvislosti bez dalšího o „osvobození“ je tedy víc než nadnesené.
Co z toho plyne pro naši přítomnost a budoucnost?
Česká republika je od svého vzniku demokratickým a suverénním státem. Její bezpečnost je pojištěna spojeneckými vazbami v rámci NATO a Evropské unie. To vše je třeba za všech okolností a všemi silami hájit.
Naše země se zároveň průběžně potýká s dědictvím špatně zvládnuté minulosti od historického obratu v letech 1945–8.
Naše země prochází v posledních dvou letech, od přímé volby Miloše Zemana prezidentem přes dramatický pád vlády až po sérii voleb do zastupitelských orgánů, které důkladně překreslily politickou mapu České republiky, vážnou politickou krizí. Zároveň se výrazně změnila i mezinárodně politická situace v našem regionu: Putinovo Rusko se vrací ke svým nejhorším tradicím a čím dál tím otevřeněji usiluje o revizi výsledků studené války.
Dbejme o to, abychom dnes, za daleko příznivějších okolností, než jaké byly v roce 1945, nepadli do stejné pasti jako tehdy. Braňme liberální a demokratické základy našeho státního uspořádání: parlamentní demokracii, právní stát, zajišťující občanům základní práva a svobody, oddělení státních mocí, nezávislou justici a svobodná kritická média, kontrolující výkon moci. K naší nedávné minulosti přistupujme otevřeně, věcně a kriticky, nezastírejme si v této souvislosti ani vlastní selhání a viny, jak se na civilizovaný a kulturní evropský národ s našimi tradicemi sluší. A hledejme v těchto věcech srozumění s našimi sousedy: sdíleli s námi v dobrém i ve zlém naši tisíciletou historii, většina z nich prošla po konci války podobným vývojem a dnes jsou podobně ohroženi.
Svou svobodu a suverenitu jsme v roce 1989 dostali skoro zadarmo, na dluh, jako dar. To se v dějinách stává. Vždy však přijde doba, kdy si obdarovaný musí obojí zasloužit a obhájit. Ta doba právě nadešla. Nedopusťme, abychom to, co jsme dostali darem a za co bychom měli být vděčni, nezodpovědně prošustrovali.
Praha, 7. května 2015
Klub na obranu demokracie
Svobodné fórum
Někdejší účastníci skupiny Demokratická iniciativa
Bohumil Doležal, Petr Dušejovský, Bohumil Dvořák, Miroslav Fleischman, Vladimír Fritsch, Tomáš Grulich, Svatava Hamelink-Aubrechtová, Vlastimil Jašek, Vladislav Kahle, Danuše Kahleová, Martin Kaman, Jakub Kopecký, Pavel Korec, David Král, Dita Králová, Petr Kreuz, Vojtěch Kučera, Jaroslav Lenert, Martin Litomiský, František Lízal, Hana Lukáčová, Hana Mahlerová, Petr Macháček, Pavel Otto, Herbert Pařízek, Ondřej Pěč, Hana Petrásková, Jana Petrová, Vojěch Průša, Ivan Rigel, Jan Scheinost, Gabriela Sodomková, Renata Soukupová, Milan Sýkora, Pavla Sýkorova, Pavel Šafr, Jan Šolc, Miroslav Štengl, Karel Štindl, Jan Tichý, Otakar Válek, Vladislav Vaňák, Hanuš Velebný, Milan Zapletal, Petr Zdražil, Jan Zima, Zbyněk Žabenský
